
Na malém venkovském hřbitově rostl u plotu velký ořešák. Jednoho podzimního odpoledne tam vyrazili dva místní chlapci, nasbírali plný košík ořechů, posadili se do stínu větví, sklánějících se až k zemi, a začali si svůj úlovek dělit: „Jeden můj, jeden tvůj, jeden můj, jeden tvůj…“ Občas se jim nějaký zakutálel …
Přečíst celý »