„Už tři dny jsem své ženě neřekl ani slovíčko.” „Vy jste se pohádali?” „Ne, ale nikdy se mi nepodaří jí skočit do řeči.”

Muž usne u televize, žena ho budí: „Vstávej, už je dvanáct!” „Pro koho?”

„Miluješ svoji manželku?” „Samozřejmě. Copak se k ní mám chovat hůř než k ostatním ženám?”

„Tak ty máš za manžela taxikáře? To je báječné, ne. Můžeš s ním jet, kam chceš, a vůbec nemusíš platit.” „No jo,” povzdechla si, „ale jenom mě sveze a nic víc…”

Paní říká manželovi: „Pepo, nečti mi pořád u jídla – já pak nevím, jestli nadáváš na noviny nebo na jídlo!”

Manžel v poslední době podléhal často svodům kamarádů a vracel se domů pozdě a v povznesené náladě. Ženě se to nelíbilo a pořádně mu vycinkala. Vynutila si slib, že už se to opakovat nebude. Jenže… kamarádi jsou holt kamarádi. A jak tak jde po půlnoci domů a snaží se být …

Chlap vyhazuje manželku z domu. Zvědavá sousedka na to kouká a hlasitě poznamená: „No toto! Co to má znamenat?” Muž na ni volá: „Moc se nestarejte, paní Mráčková. Jenom dělám jarní úklid.”

Jedna ženská byla tak žárlivá, že když manžel jednou přišel domů a ona mu na oblečení nenašla ani jeden cizí vlas, začala nadávat: „Ty mizero! Tak ty mě budeš podvádět s plešatou?!”

V metru se potkají dva známí a jeden nadhodí: „Tvoje žena se prý utopila. Tos ji nemohl zachránit?” „Vždyť já neumím plavat,” brání se vdovec, „a ona byla uprostřed vany!”

Svěřuje se pan Karbaník příteli: „Nikdy jsem nepochyboval o věrnosti své ženy, dokud jsme se nepřestěhovali z Pardubic do Brna.” „A co se stalo v Brně?” zajímá se kamarád. „Zjistil jsem, že je tam ten samý poštovní doručovatel jako v Pardubicích!”