V restauraci: „Na ten guláš už čekám více než dvě hodiny.” „Nebojte se, vždyť máme otevřeno až do rána.”

„Pepo, kdo tě nutí do toho kouření?” „Nikdo, já to dělám dobrovolně!”

„Pane vrchní, dal bych si toho králíka na smetaně s tuplovaným knedlíkem. A poslouchejte, jen tak mezi námi, je to opravdu králík a je alespoň čerstvý?” „Samozřejmě, pane, dnes ráno jsem ho vlastnoručně sestřelil se střechy…”

Jura Trlica v hospodě před placením: „Chlapi, nikdy bych nevěřil, že je ten svět tak malý! Tuto pětistovku jsem propil minulý týden v Hodoníně…”

Vzpomínají v hospodě dva staří kamarádi: „Pamatuješ, Karle, jak jsme spolu jeli vlakem?” „Jak bych na to mohl zapomenout,” zvolá kamarád. „Ty jsi tenkrát vystrčil hlavu, já zadek a lidi si mysleli, že jsme dvojčata!”

„Mami,” volá malej Pepíček, „táta se vrací z hospody.” „A po který straně chodníka jde?” „Po obou!”

Jaký je rozdíl mezi budíkem a opilcem? Když se natáhne budík, tak jde, když se natáhne opilec, tak zůstane ležet.

Ptá se kolega v baru pana Nováka: „Pepo, co řekneš ženě, když přijdeš teď domů?” „No, dobrý večer! To ostatní už řekne ona!”

Chlápek v restauraci: „Pane vrchní, ještě prosím jednu kostku cukru.” „Vždyť už jsem vám jich přinesl aspoň šest.” „No jo, ale všechny se mi rozpustily!”

Pepa má návštěvu – dvě atraktivní přítelkyně. Připravuje jim v kuchyni pohoštění, na talíři se skví nějaké masové pochoutky, obložené okurkou a petrželkou. Dámy s chutí pojídají, Pepa se na ně se zalíbením kouká a povídá: „Tak co, kočky, jak vám chutná Whiskas?”