„Člověka prý stvořil Bůh z hlíny,” praví pan Malátný, když přijde na otázku stvoření. „To je možné,” odvětí známý. „Já jsem si vzal ženskou z Písku.”

Povídá manželka svému protějšku nakvašeně: „Já nevím, Oto, co na těch ženskejch pořád vidíš. Když si odmyslíš ruce, nohy, hlavu a třeba i prsa – tak co ti zbyde? No? Co?” Manžel pohřebním tónem: „Ty, Marie.”

Chlápek se znechuceným výrazem vypráví barmanovi: „Moje přítelkyně mě podvedla. Už rok s ní chodím a vůbec jsem netušil, že je vdaná, dokud se o tom tuhle nezmínila moje žena.”

„Jaké prací prostředky používáte?” „Ty nejlevnější!” „A jaké konkrétně?” „Manželku a valchu!”

Vypráví chlápek: „Od té doby, co jsem se oženil, jsem pečlivější a soustředěnější. Nesmím zapomínat nazývat svou ženu pouze jejím jménem.”

„Tak pochval přece jednou moji maminku,” naléhá na chotě paní Zoubková. Manžel se rozmrzele otočí ke tchyni: „Maminko, jste tak krásná, tak krásná… jako masožravá květina.”

Proč mají ženy menší nohy než muži? Aby mohly stát blíž ke sporáku. A proč nosí vysoké podpatky? Aby dosáhly i na zadní plotýnky.

Žena: „Táto, ty se taky myješ jednou za uherský rok…” Muž: „Co mi nadáváš do Maďarů?!”

„Nic ti nechutná, ve všem, co vařím, se hrozně nimráš,” stěžuje si manželka. „Jsi strašně vybíravý!” Muž na to: „To říkáš ty mně, co jsem si vzal zrovna tebe?”

Povídá muž ženě: „Už vím, proč máš tak širokej zadek.” „No dovol! Proč?” „Protože jsou ti všichni u zadku!”