Kamarádi přemlouvají nejistého Petra: „Petře, řekni nám nějaký vtip.” „Dobře… ale nesmíte se mi smát!”

„Jestli budeš zlobit, čert tě odnese do pekla!” vyhrožuje Milanovi rozzuřená babice. „No a?” odsekne rošťák. „Tam se jezdíme každý rok o dovolené opalovat…”

„Synu,” rozzlobil se tatík, „ty sis včera půjčil moje auto?” Synátor přiznává: „No, vezl jsem kluky na fotbalový zápas…” „Tak jim vyřiď,” vzkazuje otec, „že si tam zapomněli podvazky!”

Muž se obléká do společenského obleku a vyčítá dětem: „Jiné děti přes den unaví svoji matku, že večer už nemá sílu ještě někam chodit. Ale na vás se nedá vůbec spolehnout!”

Přijde matka do koupelny a vidí manžela, jak koupe synka. Drží ho za uši a pouští po valše do vany. „Prosím tě, jak ho můžeš tak držet?” „To si mám opařit ruce?”

„Češ čaj?” „Čaj nechci.” „Češ maťo?” „Maso bych si dal.” „Maťo není. Češ čaj?”

Mladík si přivede domů slečnu a prosí rodiče: „Tati, nechali byste nás s maminkou chvíli o samotě?” „No dobře,” povídá otec, „ale ne že až se vrátíme, budete tři.”

Poslední slova: „Pane průvodčí, říkal jste, že ten vlak jede přímo, a on zatím zatáčí?!”

„Zaplať mi prosím jedno pivo, já ti ho co nejdřív vrátím,” somruje na kamarádovi řádně zřízený štamgast. Kámoš se na něj tak podívá a říká: „No dobře, jen mi to prosím nevracej…”

Cestující se ptá u nádražní pokladny: „Je nutno zakoupit jízdenku i pro děti?” „Do pěti nikoliv…” „To je výborné, my máme zatím jenom čtyři.”