„Zachovala si tvoje žena po svatbě svou postavu?” „Zachovala, dokonce zdvojnásobila!”

Marie je tak hodná žena. Pokaždé, když její manžel pozdě večer dorazí domů, tak hned jak vstoupí do dveří, dostane svoji fajfku, pantofle, pyžamo, knížku, kávu, večeři, a cokoliv dalšího se najde, to po něm Marie taky hodí.

„Představ si, jaké já mám štěstí,” chlubí se příteli Eda. „Včera jsem se vsadil o deset tisíc, že je mi moje žena nevěrná… A vyhrál jsem!”

Žena u výkladu: „Hrozně jsem se do toho kostýmku zamilovala.” „Z toho nebude nic – víš, že jsem žárlivý. Jdeme!”

Ptá se paní Lucka přítelkyně: „Co dělá tvůj manžel?” „Obchoduje s lehkým topným olejem.” „A vynáší mu to?” „Jo. Naposledy mu to vyneslo patnáct let nepodmíněně!”

Pepa říká manželce: „Až někdo bude volat, nikomu neříkej, že jsem doma.” Zazvoní telefon, manželka ho zvedne. Po chvíli mluvení povídá: „Manžel je doma!” „Sakra, říkal jsem ti, aby jsi nikomu neříkala, že jsem doma.” „Uklidni se, to nebyl telefon pro tebe!”

Žena říká: „Kup mi ten krásný perziánový kožich, co mají ve výloze v kožešnictví!” Muž na to: „To je rozkaz, nebo jen tvoje vroucné přání?” „Ale přece přání!” „Dobře. Tvoje přání je mi rozkazem… a já si od nikoho rozkazovat nenechám!”

„Chovejte se u nás jako doma, maminko,” řekl zeť a milá tchyně s ním vyrazila dveře.

Manželka natírá střechu a její muž sleduje v televizi fotbal. „Kdybych náhodou spadla,” volá na něj opatrně žena, „mohl bys mi o poločase zavolat sanitku?”

„Představte si, holky, včera jsem vařila a nenašla jsem doma žádnou smetanu. Tak jsem manžela poslala do obchodu a říkám mu: Kup smetanu.” „No a co, koupil?” „Jo, ale z vaření moc nebylo. Vrátil se s několika cédéčky!”