Jde chlápek a potká starší, nehezkou ženskou. „Tak co, mladej?” povídá mu. „Chtěl bys mít krásnou a bohatou ženu?” „No jasně, že bych chtěl. Ale co vám je po tom?!” „Jen pomalu! Když se se mnou vyspíš, dám ti za ženu svou krásnou a bohatou dceru.” Po chvilce si plácli …

Potkají se dvě kamarádky a ta jedna se té druhé ptá: „Jak je možné, že ti ten tvůj dává tolik peněz, když říkáš, jak je lakomej?” „No to je strašně jednoduchý. Pokaždý, když se spolu hádáme, tak mu vyhrožuju, že se odstěhuju k matce.” „No ale kde bereš ty peníze?” …

Co potřebuje muž, který má už všechno? Ženu, která to dokáže utratit!

„Tak si představ, paní Nováková vyhodila svého muže.” „Vždyť mu říkala Světlo mého života…” „No jo, ale ono to světlo v posteli skoro každý večer zhaslo!”

„Drahý, co máš na mně nejradši? Moje nádherné tělo nebo moji krásnou tvář?” „Tvůj smysl pro humor.”

„Koupil jsem snoubence pod stromeček briliantový prsten.” „Tos jí nemohl koupit něco levnějšího, třeba televizor?” „A ty už jsi viděl falešný televizor?”

„Josefe!” podívá se zpýtavě choť pana Nováka, který přichází domů krátce před půlnocí. „Jak mi to vysvětlíš? Ráno sis jenom odskočil k holiči…?” „Ano, máš pravdu,” škytne provinile a vysvětluje: „Ale pořezal mi při holení krk, a tak jsem se zastavil v hospodě a pozoroval, zda mi ještě dobře těsní…”

Novopečený otec přišel s pugetem do porodnice: „Jé, miláčku, tak my máme chlapečka. A komu je podobnej?” „Ále, toho stejně neznáš…”

Při hádce má žena vždy poslední slovo. Cokoliv, co potom poví muž, je začátek další hádky.

Stěžuje si v úzkém kruhu přítelkyň paní Šťastná: „Můj manžel tak tvrdě spí, že už ho nevzbudí, ani když mu zabuším na rakev cihlou!”