Život

Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho: „Tak co, pane Novák, vzpomenete si už, jak se jmenujete?” „Žížala,” odpoví pan Novák. „Tak to si vás tu ještě necháme.” Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé …

Jožko co si dáš? Slivovicu , či víno??? ,,tož asi to víno…“ ,,Bílé, či červené…?“ ,,Račej bílé…“ ,,Francůzské, nebo moravské….?“ ,,Tož jasne, že moravské“ ,,Suché, polosuché, či sladké???“ ,,Tož Francine, di do řiti a naléj tu slivovicu…“

V pekle má každý z nás hodiny, které se při pomyšlení na sex posunou o jednu vteřinu… Ty mé má Lucifer na stole místo větráku…

Čím se liší chytrost od rozumu a intelektu? Rozum umí řešit problémy. Chytrost je umí obcházet. A intelekt vrací, co je lepší – problémy řešit, obcházet nebo je prohlásit za problém někoho jiného.

Sedí chlapík na baru a všimne si, že na polici se válí sklenice od vokurek plná stokorun. Ptá se co prej je to za sklenici. To je taková soutěž. Dáte stovku a když splníte tři úkoly, je sklenice vaše, vysvětluje barman. Ale co – zkusíme to, pomyslí si chlap a …

Pane vrchní, je ta šnečí paštika opravdu ze šneků? Ano pane, zajisté. A opravdu je jen ze šneků? No, abych řekl pravdu, přidáváme do ní i vepřové. A v jakém poměru? Půl na půl… Jeden šnek, jedno prase.

Kněz, pastor a rabín se rozhodli zjistit, kdo z nich dělá svou práci nejlépe. V domluvené době se tedy odebrali do lesa, každý si vyhlédl jednoho medvěda a snažil se ho obrátit na svou víru. Po nějakém čase se znovu sešli… První promluvil kněz: „Když jsem konečně našel medvěda, předčítal …

Je temný večer. Po hřbitově chodí muž, rozhlíží se, až přijde k jednomu z hrobů a začne z něj odsouvat vodorovnou žulovou desku. Jeho konání vyděsí postarší vdovu, která jde právě kolem: „Haló, pane?! Co to děláte?!“ Muž však pokračuje dál, desku z hrobu už má z poloviny odsunutou. Paní …

Přijde Merklová na návštěvu do ČR. Vystoupí na horu Říp, dívá se do kraje a říká:“Německo, mé krásné Německo!“. Stará babička jí říká:“Nespletla jste se trochu paní Merklová?“ Merklová ji odpovídá: Ne, babičko, ne. I vy jste se přece za svobodna jmenovala jinak.

Čech ztroskotal na liduprázdném ostrově. Konečně, asi tak po patnácti letech, se blíží loď. K ostrovu vyplouvá člun. Jeden námořník vystoupí, zarostlému muži podává plnou náruč novin a povídá: Přečtěte si to a pak nám řekněte, jestli ještě chcete, abychom vás zachránili.