Děti a mládí

„Češ čaj?” „Čaj nechci.” „Češ maťo?” „Maso bych si dal.” „Maťo není. Češ čaj?”

Mladík si přivede domů slečnu a prosí rodiče: „Tati, nechali byste nás s maminkou chvíli o samotě?” „No dobře,” povídá otec, „ale ne že až se vrátíme, budete tři.”

Rozčiluje se otec: „To je hrozný, pustil jsem tě s tím tvým na projížďku autem a ty jsi v jiném stavu!” „Taky se divím, vždyť jsem při tom měla zapnutý bezpečnostní pás!”

Vedoucí v táboře kontroluje věci a s údivem se ptá Pepíčka: „Deštník? V táboře? Máš rozum?” Pepíček dotčeně: „Rozum mám. A vy, máte maminku?”

Honzík: „Mamí, Pepíček mě bije.” Maminka: „Pepí, tak jsem slyšela Honzíkovu verzi, jaká je ta tvoje?” Pepíček: „A jaká je ta Honzíkova verze?”

Starý Fousek nadává na svého syna, jaký je to blb a nevděčník. Soused mu oponuje: „Chceš říct, že ti nikdy neudělal radost?” „Ne, vlastně, jednou ano. Devět měsíců před svým narozením!”

„Pane vedoucí, slyšíte mě?” „Dobře, ale moc tě neslyším…”

„Představ si, že jsme byli o víkendu u dědy a vůbec na mě neměl čas!” stěžuje si kamarádovi Patrik. „Celý odpoledne hasil vápno!” „Tak dlouho? To ale musel být požár!”

„Můj syn včera řekl první slovo,” chlubí se chemik kamarádům. „Jo? A jaký?” „Paraaminotrichlobenzenhydrooxid.”

„Pepíčku, rozluč se se strejdou. Zamávej mu ručičkou, jak jsem tě to učila. Ale ne, pěstičkou ne…”