Děti a mládí

Pavel vezme na ulici kamarádovi mikinu a začne ji vystavovat na všechny strany a vtipkuje: „Vyvolávací cena padesát haléřů!” Kámoš trochu podrážděně namítne: „Ale mě stála devadesát!” Pavel ho setře: „No, aby ses kvůli těm čtyřiceti haléřům nezbláznil!”

Matka se snaží vnutit mlsnému Petříkovi špenát: „Ty opravdu nechceš být silný jako Pepek námořník?” „Chci,” odpoví Petřík, „ten musel být ale silný, když to snědl.”

„Tak co, Michale, jak dopadlo vysvědčení?” chce vědět maminka. „To je přece vedlejší, mami, hlavně že jsme zdraví.”

Psychologové doporučují, aby v den vysvědčení děti své známky nejprve zavolaly rodičům a pak až přišly domů… Rodiče tak mají dostatek času nachystat si pásek na výprask!

Ptá se dcera paní Langerové: „Mami, ve škole jsme se učili, že rodina má čtyři celé a jednu desetinu členů. Co je to ta desetina?” „Ty hloupá, pochopitelně tvůj otec!”

„Na světě není spravedlnost!” povzdechl si synáček jednoho chirurga. „Táta každého uspí, ale mě řeže bez uspání!”

Je takhle Pepíček sám doma s tatínkem. „Co to děláš, Pepíčku?” „Papám sekundové lepidýlko…” „Cože?!” „Hmmm… Hmmm… mm…”

„Petře, jaké jsi znamení zvěrokruhu?” „Prase.”

Pepíček se sklání nad mrtvým ptákem: „Mami, co je tomu ptáčkovi, že přestal zpívat?” „Třeba mutuje…”

Ptá se otec sedmnáctiletého synka: „Kam jdeš? A proč si s sebou bereš tu baterku?” „Jdu na rande,” odpoví synátor. „To já ve tvých letech žádnou baterku nikdy nepotřeboval,” poznamená otec. „No, ale taky se podívej, co sis přivedl domů!”