Děti a mládí

Pepíček přiběhne domů a bleskurychle se schová pod postel. „Že ty jsi zase někde provedl nějakou vylomeninu?!” rozčílí se jeho táta. „Ne, žádnou vylomeninu jsem neprovedl,” klepoucím se hlasem řekne chlapec. „Je to spíš zlomenina!”

Přijde Pepíček domů a s hrdostí volá na tatínka: „Tati, já už umím psát.” „A co jsi napsal?” ptá se tatínek. „Nevím, já ještě neumím číst,” odvětil Josef.

František dělal na dvorku sněhuláka. Zrovna mu dlabal oči a maminka na něj z okna křičela: „Nejez ten sníh, dostaneš angínu!”

„Bolelo to moc, když jsi sletěl ze žebříku?” ptá se maminka Pepíčka. „Ani ne,” odpoví hoch. „Až když jsem dopadl na zem!”

Potkají se dva kluci a jeden se ptá druhého: „Od čeho máš ty podlitiny na tváři?” „Šlápl jsem na hrábě.” Kamarád si překvapením hvízdne: „Ty tě teda zřídily…” „Hrábě ani ne,” povzdechne si krasavec. „Spíš ten rozzuřený zahradník, kterému jsem je rozšlápl!”

Barunka přiběhne celá vylekaná do obýváku: „Tati, Filípek vypadl z okna!” „Tak co tu jen tak stojíš? Běž ho rychle chytit!”

Letní tábor končí a dvě nejlepší kamarádky, Věra a Katka, se musí rozejít. „Když budeš někdy něco potřebovat, zavolej,” navrhne Věra. Katka se zamyslí: „A uslyšíš mě?”

Po jedenácté vyleze babička na dvorek, protože ji probudil nějaký podezřelý šramot a co nevidí – vnouček tam staví sněhuláka. „Pepíčku, proč ho stavíš teď v noci?” podiví se babička. Chlapec na to: „Protože maminka říkala, že když je sluníčko, hned roztaje!”

„Mami, mně ten guláš nechutná!” stěžuje si malý Ládík. „Mlč a jez! Za dvacet let budeš manželku otravovat vyprávěním, jaká jsem byla vynikající kuchařka!”

Matka vyslýchá dceru: „Co ti tatínek řekl, když jsi mu sdělila, že jsi těhotná?” „Mám vynechat sprostá slova?” „Samozřejmě!” „Tak to neříkal nic!”