Děti a mládí

„Co se ti stalo, že jseš celý od krve?” vyzvídá na kamarádovi Lojzek. „Tekla mi krev z nosu.” „Takovým proudem?!” „Ne, pšíknul jsem si.”

Deset hodin večer, dětský pokojík. Petr si ještě v posteli čte, ale jeho sestře už se klíží víčka. „Já už půjdu spát…” zívne. „Tak nazdar!”

Přijde malý Jurášek do obýváku a nesměle žvatlá: „Mamí, já jsem udělal na záchodě bobeček.” „No hezké, Jurášku,” pochválí ho maminka. Za několik minut jde na záchod a ozve se hlasitý výkřik a náraz do zdi. „Mami,” volá Jurášek, „tys na to hovínko šlápla!”

Povídá žena manželovi: „Co si náš syn nechal dát ten kroužek do nosu, je ráno mnohem jednodušší dostat ho z postele.”

Maminka se ptá malé Aničky: „Copak jsi, Aničko, dneska venku dělala?” „To, co dělají ptáčci.” „Jo? Ty jsi zpívala a pískala?” „Ne, papala jsem žížalu!”

Otec se synem pozorují hořící dům a malý se zeptá: „Tatí, a nebudou už ta vajíčka hotová?”

Domlouvá babička vnoučkovi: „Vezmi si ten paralen, srazí ti teplotu.” „A co když to ubrzdí?”

Dospívající dívka se svěřuje kamarádkám: „Kdybych měla mít celulitidu, tak radši nosím maskáče!”

„Tati, můžeš mi půjčit auto?” „A na co máš nohy?” „No, levou na spojku a pravou na brzdu a plyn!”

„Ty morčata si snad myslí, že kradu, pořád utrácet za alba na jejich fotky!” „Neboj, mami, už tu dlouho nebudou…”