Děti a mládí

„Pepíčku, jaktože máš tak zablácené boty?” rozčiluje se matka. „Vždyť venku žádné bláto není!” „Ale je,” přesvědčí ji hoch. „Jen ho najít!”

Na táboře: „Půjčím ti na hodinu mobil, ale musíš mi slíbit, že s ním nebudeš volat a nebudeš tam vkládat žádná nová čísla.” „Dobře, dík.” Po hodině: „Ty jsi mě neuposlechl!” „Ale ano, netelefonoval jsem s ním, ani jsem ti tam nic nepřidával.” „Tak jaktože nemám kredit?” „Půjčil jsem tvůj …

Filípek s maminkou míjejí roztříštěný strom. „Do tohohle stromu uhodil blesk,” poučuje chlapce matka. „Pane Bože,” vykřikne Filípek. „Rychle musíme varovat tatínka. Ráno jsem viděl, že má zrovna jeden Blesk na stole!”

„Půjdeš si ven hrát?” ptá se Pepíčka spolužák. „Rád bych, ale nemůžu,” smutně utrousí Pepík. „Musím pomáhat tátovi s mým úkolem!”

„Policajt z Beverly Hills?” doneslo se k dědečkovi a ten hned reagoval: „A co s tím horalem máte?” „S jakým horalem?” nechápou vnuci. Děda povídá: „No, s tím fízlem z Beverlyho kopců.”

„Tati, půjč mi ponožky, mně se ty moje zlomily.” „Jo, půjč si je, jsou támhle opřený v koutě.”

„Víš, že jsem nejlepší ze třídy v páce?” chlubí se matce Jirka. „Opravdu? To jsem netušila, že máš tak silné ruce…” „Proč ruce? Já se bavím o fyzice.”

Přijde Pepíček do lidové školy umění a otvírá víko na housle. Paní učitelka se podívá a ustrašeně zvolá: „Pepíčku, co tu děláš s kulometem?!” Pepíček: „No co já s kulometem, ale co dělá taťka v bance s houslema!”

Holčička ne a ne jíst. Stále by chtěla vědět, k čemu je to jídlo vlastně dobré. Otec se rozčílí a zařve: „To zelené tě ubrání před kurdějemi, žluté je fajn na zrak, bílé posiluje a to všechno dohromady tě zachrání před pořádným výpraskem, ty mrně jedno rozmazlený!”

„Ať tě ani nenapadne na ten pekelný stroj sednout,” křičí matka na svého pubertálního syna. „Nemocnice jsou plné motorkářů!” „A co s tím?” namítne vejlupek. „Já jsem hokejista!”