Děti a mládí

„Nekecej na zem!” okřikuje Pepíčka u oběda maminka. Chlapec se brání: „Ale já jsem nic neříkal!”

Na návštěvě u tety: „Filípku, proč brečíš?” „Umřelo mi tamagoči.” „Vždyť jsi ho měl teprve jeden den,” podiví se teta. „Co jsi, proboha, dělal?” Filípek na to: „Pohřbil jsem ho na zahradě.”

„Mně už z toho učení praskne hlava,” běduje školák František. „Tak to abych si připravila smetáček s lopatkou,” poznamená jeho starší sestra. „Na co?” diví se kluk. „Až se ti z ní začnou sypat piliny!”

„Tati, kdo je to travestita?” „Nevím, ale zeptej se tety Bruce, on by to měl vědět.”

„Tati,” zajímá se Frantík, „co to je pašerák?” „To je chlap, který něco pašuje přes hranice a chytí ho,” vysvětluje otec. „A když ho nechytí?” „Tak to je potom pašák!”

Chalupář sedí na zahradě a čte noviny. Přiběhne malý Pepík a prosí: „Tati, rozlouskni mi pecičku!” Taťka ji v zubech rozkousne, kluk slupne jadérko a zmizí. Za chvilku je tady zase a zas: „Tati, rozlouskni mi pecičku!” Když už to je popáté, táta se ptá, odkud ty pecky pořád bere. …

Přijde matka do koupelny a vidí manžela, jak koupe synka. Drží ho za uši a pouští po valše do vany. „Prosím tě, jak ho můžeš tak držet?” „To si mám opařit ruce?”

„Brzy vyjdeš ze školy, synu, a my bychom s maminkou chtěli, aby ses stal lékařem.” „Ale tati, vždyť přece víš, že nedokážu zabít ani mouchu.”

Co nikdy neřekne pařan? „Pařit se můžu i na sluníčku.”

Osmnáctiletá Alena přiběhne domů od doktora, vrhne se do náručí své starostlivé matince a oznamuje šťastnou novinu: „Maminko, jsem těhotná!” Maminka se spokojeně pousměje. Ale pak se zamračí a táže se: „A jseš si jistá, že je to tvoje?”