Děti a mládí

„Tvoji rodiče se musí obracet v hrobě!” zlobí se na sirotka sousedka. „A proč?” diví se rošťák. „Naskákaly jim tam snad blechy?”

„Pepíčku, řekni nám, jak říkáme člověku, který se neustále zdržuje v hospodě?” „To je hostinský, paní učitelko.”

„Děti, proč se tak hádáte?” „Ale, soutěžíme o banán, kdo řekne větší lež.” „To v mém mládí jsme měli jiné starosti!” „A tak jo, Pepo, dej pánovi ten banán!”

Chlapeček se ptá babičky v soudní síni: „Babi, proč se ten pán u toho stolu vepředu tak drbe?” Babička vysvětluje: „Víš, to je svědek.”

Honzík zavolá do řeznictví a ptá se: „Máte prasečí ouška?” „Ano, máme.” „A máte prasečí nos?” „Ano, máme.” „A prasečí ocásek?” „Ano, máme.” „A máte taky telecí kopýtka?” „Ano, ty také máme.” „No, vy teda musíte vypadat!”

„Pane vedoucí, líbí se mi váš účes. Kde vám ho udělali?” „V lese, když jsem se proplétal křovím.”

Paní Nováková k synovi: „Pepíčku, pan učitel si mi stěžoval, že se nikdy sám od sebe nepřihlásíš!” „Ale mami, když se přihlásím, tak mě vyvolá a v tom případě bych musel taky něco vědět!”

„Zavázal jsem si tkaničky na deset uzlů – teď už se mi konečně nerozvážou,” chlubí se mamce Franta. „A taky je ani nerozvážu!”

Karel si jde zahrát k Jendovi počítačové hry a na návštěvě se ho ptá: „A kde máte myš?” „Nemáme. Naše máma se bála, že by nám ji sežrala kočka!”

Stěžuje si doma Franta: „Když jsem byl v lázních, byl tam nějakej Holas – a pořád mě mlátil holí!”