Děti a mládí

Baví se dvě usedlé dámy: „Slyšela jsem, že váš syn jezdí po zábradlí…” „Ano, to je celý on.” „Copak, je automobilový kaskadér?”

„Maminka mě má hodně ráda,” chlubí se malý Filípek. „A jak to víš?” řekne mu kamarád. „Tátu už vyměnila čtyřikrát, ale mě ani jednou!”

„Co bys Pepíčku, dělal, kdyby vám prodloužili prázdniny o měsíc?” „Já nic, ale máma by se asi zbláznila!”

Otec k synovi: „Vůbec nejsi šikovný, já jsem dělal učedníka v prodejně za pár šupů měsíčně a teď mi patří celý obchod.” „No jo, tati, ale teď už jsou elektronické pokladny na kreditky.”

Pepíček jde do školy a potká starší babičku s nákupem. Hned se nabídne, že jí tu těžkou tašku ponese. „Ale, chlapče, já to mám hodně daleko.” „To je dobře, my první hodinu máme písemku.”

Na táboře: „Půjčím ti na hodinu mobil, ale musíš mi slíbit, že s ním nebudeš volat a nebudeš tam vkládat žádná nová čísla.” „Dobře, dík.” Po hodině: „Ty jsi mě neuposlechl!” „Ale ano, netelefonoval jsem s ním, ani jsem ti tam nic nepřidával.” „Tak jaktože nemám kredit?” „Půjčil jsem tvůj …

Přijde chlapeček do obchodu a ptá se: „Máte očka?” „Máme.” „Tak si s nima zamrkejte.”

„Slyšel jsem, že se vaše dcera chce stát rockovou zpěvačkou. Jaké má úspěchy?” „Zatím obrovské, koupil jsem za babku dvě sousední chalupy!”

„Pepíčku, a kdy si opravíš ty špatné známky?” „Tati, fakt, snažím se o to každý den, ale učitelka ten svůj zápisník nespustí ani na chvilku z očí.”

Malý klouček napjatě sleduje kněze, který hřebíkem přibíjí oznámení na vývěsku. „Chceš si přečíst, co nového tady oznamuji?” ptá se kněz. „No, spíš chci slyšet, co budete říkat, až se klepnete do prstu.”