Děti a mládí

Vypráví na táboře jeden chlapec: „Chodím do školy v centru Prahy a u nás každý, koho přistihnou za školou, je okamžitě vyloučen.” „A proč?” diví se kluci odjinud. „To je to u vás tak tvrdé?” Pražák povídá: „No my totiž máme přímo za školou bordel.”

Lukáš chtěl držet bobříka mlčení, a tak si to večer napsal na papír, aby nezapomněl. Ráno se vzbudí, vezme papír a nahlas čte: „Nemluv, držíš…”

„Ty ses byl dneska koupat, Marku?” „Ano, babičko.” „A nebyla ti zima?” „Né, já jsem se koupal v teplákách.”

Otec slíbil synovi za každou dobrou známku deset korun. Od té doby se začaly synovi známky den ode dne zlepšovat. Až otec pojal podezření: „Poslouchej, synu, nedělíš ty se o peníze s paní učitelkou?”

„Tati, kdo je to travestita?” „Nevím, ale zeptej se tety Bruce, on by to měl vědět.”

Sadař nachytá Honzíka na švestkách. „Maž, ty lotře!” žene se na něj s hráběmi. „To tak,” chechtá se Honza na větvi, „tady nejsme ve škole!”

„Pepíčku, jaktože máš tak zablácené boty?” rozčiluje se matka. „Vždyť venku žádné bláto není!” „Ale je,” přesvědčí ji hoch. „Jen ho najít!”

Matka najde v tašce své desetileté dcery krabičku: „Že se nestydíš, taková malá holka a už nosíš pudřenku!” „Ale mami, to není pudřenka, to je pouzdro na cigára.”

Po příchodu ze školy: „Tak co, Jeníku, dostal jsi dneska nějakou známku?” „Jo, mami. Modrého T.G. Masaryka z roku 1920.”

Dialog mezi matkou a dcerou: „Mami, ty už jsi psala básničky jako malá?” „No, od osmi.” „Od osmi ráno, nebo večer?”