Děti a mládí

Babička s Pepíčkem čekají u přejezdu, až přejede vlak, když jí hoch zatahá za rukáv: „Podívej, babi. Ten vláček kaká!”

„Mami, mami, mně opuchl prst!” „A jak jsi to poznal, Pepíčku?” „Nevejde se mi do nosu.”

Přijde školák domů a říká otci: „Tati, paní učitelka nám říkala, že si lidé mají pomáhat.” „Ovšem, to je správné!” povídá otec. „Tak mi uděláš ten úkol z matematiky, viď?”

„Babi, babi, já se bojím,” chytá se stařenky vyděšený vnouček, „tady je někde strašidlo!” „Neboj se, to je jen meluzína,” odvětí babička a ukáže obrovskou mezeru mezi svými zuby.

Máma nadává své dceři: „V patnácti se tahá po diskotékách, pokaždý s někým jiným v posteli, ale že má její máma třicátý narozeniny, to si ani nevzpomene!”

Pepíček jde po Václaváku a potká maminku. „Kam jdeš?” zeptá se maminka. „Do peep show.” Dostane facku. Vzápětí potká učitelku. „Pepíčku, kam jdeš?” ptá se ho učitelka. „Do peep show.” A dvě facky. Pepíček přijde domů celý ubrečený a říká dědovi: „Už nikam nejdu. Vezmi si těch svých pět kaček …

„Mami, dáš mi dvě koruny na lízátko?” „Ale Pepo, vždyť už jsi velký kluk!” „Tak mi dej dvacku na pivo!”

Jarda píše domů ze zimního výcviku: „Je tady moc prima. Učíme se boxovat. Ta nová rovnátka na zuby už nebudu potřebovat!”

Dospívající dcera se jednoho dne vrátí domů až nad ránem a usoužená matka na ni hned spustí: „Jak si to představuješ? Co jsi celou noc dělala?!” „Co jsem dělala?” přežvýkne teenagerka. „To, co ty už hodně dlouho ne!”

Děcko s provinilým výrazem ve tváři přijde večer do ložnice: „Tati, umíš psát ve tmě?” „No, myslím, že jo. Co mám napsat?” „Svoje jméno do mojí žákovské knížky.”