Děti a mládí

Šestiletý Pepík si s babičkou prohlíží rodinné fotografie. Byl mezi nimi i snímek chlapcova o dva roky staršího bratrance, který mu byl nápadně podobný. „To jsem já, když jsem byl větší!” zvolá vzrušeně.

Zima. „Ne, abys šel na balkón v tričku,” nabádá Pepíčka máma. „Neboj,” uklidňuje ji hoch, „já si ho sundám!”

Jde učitelka kolem pískoviště a vidí – malé děti popíjejí pivo, kouří a hrají karty. Učitelka se pochopitelně rozhořčuje: „A jak to, že nejste ve škole?” „Zbláznila jste se? V pěti letech máme na školu ještě času dost!”

Povídá holčička z nóbl rodiny: „Mami, co je to anděl?” „To je takové děťátko, jako ty, jenže má křidýlka a může lítat.” „Tak proč teda táta říkal mé slečně vychovatelce, že je anděl? Copak lítá?” „Zatím ne, ale brzo poletí.”

„Pepíčku, nečti při jídle!” „Já jím při čtení!”

Osmnáctiletá Alena přiběhne domů od doktora, vrhne se do náručí své starostlivé matince a oznamuje šťastnou novinu: „Maminko, jsem těhotná!” Maminka se spokojeně pousměje. Ale pak se zamračí a táže se: „A jseš si jistá, že je to tvoje?”

Paní jde na návštěvu k přítelkyni a před dveřmi potká strašně špinavého kluka své kamarádky. Ptá se ho: „Chlapče, vy se doma vůbec nemyjete?” „Proč, tetka. My se poznáme po hlase.”

Pepíček přijde ze školy a ptá se tatínka: „Tati, umíš se podepsat se zavřenejma očima?” „To se ví, že umím,” odpoví tatínek. „Tak zavři oči a podepiš mi žákovskou.”

Přijde Pepíček za maminkou a nadhodí: „Mami, už jsem zjistil, proč je táta tak tlustej.” „A proč?” zajímá se máma. „Včera jsem ho špehoval v kanceláři,” vypráví Pepíček. „A viděl jsem, jak ho sekretářka nafukuje!”

Na koupališti byl záchod, který nešel zamknout, a tak babička, když si potřebovala odskočit, postavila Pepíčka přede dveře a rozkázala mu: „Od této chvíle nikdo těmahle dveřma nesmí projít!” Zaklapla se na záchodě a za chvíli buší na dveře: „Pepíčku, otevři!” „Neotevřu,” vykřikne Pepíček, „babička říkala, že těmahle dveřmama nesmí …