Děti a mládí

„Pane vedoucí, co tady dělá ten pes?” „Právě kouše Pavlíka.”

Tetička přinesla Petrovi k svátku atlas a povídá: „Toho si, Petříčku, važ. Je z doby mého mládí.” „Teto, a je v něm už Amerika?”

Pepíček přiběhne domů a bleskurychle se schová pod postel. „Že ty jsi zase někde provedl nějakou vylomeninu?!” rozčílí se jeho táta. „Ne, žádnou vylomeninu jsem neprovedl,” klepoucím se hlasem řekne chlapec. „Je to spíš zlomenina!”

Pepíček si hraje s kyblíčkem na písečku a najednou kyblíček vysype, otočí a načurá do něj. V tom jeho děda sedící opodál na lavičce zařve: „Pepíčku, nepí to, to je moč.” Pepíček se ale otočí a říká: „Moč nebo málo, štéjně to vypiju.”

Pepíček přijde za maminkou, že by chtěl koupit kolo. Maminka mu však říká, že nemá peníze, že mu splní každé přání, ale že kolo ne. Pepíček se toho chytne a přeje si, aby si zahráli na maminku a tatínka. Mamince nezbývá než splnit jeho přání. Po dohodě si musí lehnout …

Pepíček říká tatínkovi: „Na Vánoce chci počítač!” Tatínek odpoví: „A co tak kouzelné slovíčko?” Pepíček: „Dneska je zaheslovaný úplně všechno.”

„Tati, potřebuji nový harddisk, ten starý mám plný.” „A co je třeba říct?” „Kruci, už i tady je to zaheslované.”

Holčička na dlani hladí svého křečka a starostlivá máma ji nabádá: „Dávej pozor, ať ti neupadne a nezakoulí se!”

Pepík se ptá maminky: „Můžu jít ven?” „To chceš jít s tou dírou v kalhotách?” „Ne, s Aničkou.”

Chlapeček bouchne holčičku lopatkou a maminka ho napomene: „Jiříčku, netluč tu holčičku lopatkou do hlavy! Zpotíš se a prochladneš!”