Děti a mládí

„Babi, víš, že už vědci teoreticky dokážou udělat umělého člověka?” oznamuje babičce Franta. „Vážně, Františku?” podiví se stařenka. „To za nás nebylo – člověk z umělé hmoty!”

Třináctiletá dívka si zkouší před zrcadlem novou minisukni a zeptá se na názor maminky: „Je to hezký, ne, mami?” Maminka se na dcerušku zadívá a konstatuje: „Ano, tak hezký, že tě v tom ven nepustím!”

Malá Anička zatahá v autobuse maminku za sukni. „Copak je, Aničko?” ptá se maminka. Děvčátko ukazuje: „Podívej, mami, pan revizor jede načerno!”

Dcera byla poprvé sama u babičky. Večer ležela v posteli a plakala. „Tobě se stýská?” zeptala se babička starostlivě. „Ne, já jsem se chtěla dívat na televizi a z postele na ni nevidím…”

Máma vysvětluje malému Karlíkovi, co je to zrcadlo: „Kam se díváš, když se chceš přesvědčit, jestli už máš čistý obličej?” „Na ručník!”

„Pepíčku, posaď se a popovídej, jak bylo ve škole.” „Nemůžu.” „Povídat?” „Ne, posadit se. Už jsem vykládal o tom, co bylo ve škole, tatínkovi.”

„Děti, řekněte babičce, ať na mě počká,” prosí vnoučky děda. „Musím si ještě obout ponožky.”

„Co váš syn bude dělat, až dokončí školu?” „Pokud se bude učit jako dosud, tak půjde rovnou do penze!”

Maminka k synovi: „Pepíčku, proč táhneš do ložnice ten kýbl s vodou?” „Protože tatínek chce ráno vzbudit, ale potichu!”

„Pane vedoucí, zahrajete si šachy?” „Občas ano.”