Děti a mládí

Pepíček ještě neumí říct R a jde si do zverimexu pro vydru. Když vyjde z obchodu, zastaví ho dva policajti a ptají se ho: „Pepíčku, co to tady tak smrdí?” A Pepíček odpoví: „Vydva!”

„Mami, mohu nosit podprsenku, když už je mi patnáct let?” „Ne, Franto!”

„Ty se máš, že nemáš co dělat,” povídá malému nezbedovi zaměstnaný tatík. „Já kdybych neměl co dělat, to bych dělal věcí…”

Malá Janička se vrátí ze školky s obvázanou hlavou. „Proboha, co se ti stalo?!” zděsí se maminka. Dívenka se rozvzlyká: „Pavlík po mně hodil kostku!” „Copak jsi ho nemohla nechat, aby skládal ten obrázek jako první, když je to takový surovec?” rozčiluje se máma. Janička upřesňuje situaci: „Dlažební kostku.”

Malá Kristýnka povídá odpoledne matce: „Mami, musím si jít koupit sešit.” „Opovaž se!” napomene ji maminka. „Venku leje, že by člověk psa nevyhnal. Pro sešit ti půjde táta!”

Jednoho dne si jde Jenda vyzvednout svoji holku Marušku na rande. Když přijde k ní domů, otevře její otec a pozve ho dál. „Maruš ještě není hotová, tak se posaď, Honzo“, vybídne ho. Jenda si sedne a otec se ptá, co mají dneska v plánu. Jenda zdvořile odpoví, že nejspíš zajdou někam …

Tatínku, a co je dál, Brno, nebo Měsíc? Synku, neser a jdi se podívat k oknu! Vidíš Měsíc? Ano. A Brno?

Dcera se dívá na maminku, jak si nanáší pleťovou masku. „Proč to děláš? ptá se jí. „Abych byla krásná!“ odpoví maminka. Za chvíli si masku sundává a dcera se ptá: „Vzdáváš to?“

„Tak, Pepíčku, ještě krůček, ještě jeden, ták… maminko, pojď se podívat, synáček se nám vrátil z oslavy promoce!”

Matka k synovi: „Chceš snídani nebo deset korun?” „Deset korun!” V poledne: „Chceš oběd nebo dvacku?” „Dvacku!” Večer: „Chceš večeři nebo třicet korun?” „Mám hrozný hlad, tak večeři!” „Tak mi dej třicet korun!”