Děti a mládí

„Honzíku, co chceš na ten rohlík?” ptá se ráno tatínek. „To je jedno. Natři ho, čím chceš…” „Dobře, tak já ho natřu třeba Balakrylem.”

„Dezidere, dej si přece taky žvýkačku,” přemlouvají Deža kamarádi. „Jasně, já si ji dám a zalepí mi pak zadek!”

„Nepůjčil bys mi dvě kila?” prosí kamaráda Jarku podnikavý Tonda. „Zkus to u někoho jiného, já už jsem takhle dost hubenej.”

„Mami, já nechci do Ameriky!” remcá Pepíček. „Nekecej a plavej!”

Ptá se otec sedmnáctiletého synka: „Kam jdeš? A proč si s sebou bereš tu baterku?” „Jdu na rande,” odpoví synátor. „To já ve tvých letech žádnou baterku nikdy nepotřeboval,” poznamená otec. „No, ale taky se podívej, co sis přivedl domů!”

Pepíček se sklání nad mrtvým ptákem: „Mami, co je tomu ptáčkovi, že přestal zpívat?” „Třeba mutuje…”

„Petře, jaké jsi znamení zvěrokruhu?” „Prase.”

Je takhle Pepíček sám doma s tatínkem. „Co to děláš, Pepíčku?” „Papám sekundové lepidýlko…” „Cože?!” „Hmmm… Hmmm… mm…”

„Na světě není spravedlnost!” povzdechl si synáček jednoho chirurga. „Táta každého uspí, ale mě řeže bez uspání!”

Ptá se dcera paní Langerové: „Mami, ve škole jsme se učili, že rodina má čtyři celé a jednu desetinu členů. Co je to ta desetina?” „Ty hloupá, pochopitelně tvůj otec!”