Cestování a doprava

Říká muž v nacpaném autobuse: „Paní, v autobuse se musíte držet tyče!” „Ale vždyť já se držím.” „No dobře, ale já chci vystupovat.”

„Nesmíš se do všeho vrhat hlavou napřed,” rozumuje u vody otec. Syn na něj udiveně pohlédne: „Tak jak mám teda podle tebe udělat šipku?”

Po poušti se z posledních sil plazí žízní vysušený poutník. Tu narazí na dalšího, který je na tom obdobně, jenom už se přestal plazit a začal hrabat v písku jámu. „Myslíte, že narazíte na vodu?” pesimisticky poznamená první žíznivec. „Ne,” smířlivě zavrtí hlavou druhý, „dělám si hrob!”

„Slyšel jsem, že australské silniční vlaky mají na začátku jakési radlice, kterými odstraňují z cesty zvědavé klokany a zanechávají tak po sobě doslova jatka,” nadhodí jeden z návštěvníků besedy o Austrálii. „Ano, to je pravda,” přitaká zasvěcený cestovatel, „ale záleží, z jakého úhlu se na to díváte – pro mnohé …

Policista se ptá řidiče, který zavinil nehodu na křižovatce: „Vy nevíte, co znamená ta značka támhle?” „Ale samozřejmě, že vím,” řekne řidič. „Dej přednost v jízdě.” Policajt spráskne ruce: „No, tak proč jste se jí neřídil?!” „Vždyť jsem to udělal,” hájí se nešťastník. „Dal jsem před nos T v jízdě. …

Z pilotní kabiny se ozývá: „Je na palubě lékař?” „Ano, tady mezi cestujícími, co potřebujete?” „Oční choroba na pět písmen, poslední je L…”

Občané, děkuji řidiči autobusu č. 22, že na zastávce také občas otevře dveře.

Proč to na plážích tak smrdí? Domorodci se naučili močit do mušlí.

Unavený cestující vstoupí do své kajuty, aby si odpočinul. Jen co se převlékl do pyžama, vyruší ho něžné zaklepání na dveře kajuty. Otevře a spatří roztomilou dívku v průsvitné noční košilce. Dívka upadne do rozpaků: „Ach… promiňte, myslela jsem, že jste ten pán z poslední noci!”

„Nepij z toho pramene! Nepij z toho pramene!” odrazuje turistu starý místňák. „Je to pramen teplé vody… stane se z tebe homouš!”