Cestování a doprava

„Slyšel jsem, že australské silniční vlaky mají na začátku jakési radlice, kterými odstraňují z cesty zvědavé klokany a zanechávají tak po sobě doslova jatka,” nadhodí jeden z návštěvníků besedy o Austrálii. „Ano, to je pravda,” přitaká zasvěcený cestovatel, „ale záleží, z jakého úhlu se na to díváte – pro mnohé …

Po poušti se z posledních sil plazí žízní vysušený poutník. Tu narazí na dalšího, který je na tom obdobně, jenom už se přestal plazit a začal hrabat v písku jámu. „Myslíte, že narazíte na vodu?” pesimisticky poznamená první žíznivec. „Ne,” smířlivě zavrtí hlavou druhý, „dělám si hrob!”

„Chtěl jsem pořádnou mašinu a dostal jsem pořádnou mašinu,” smutní ženatý rádobymotorkář.

Na cestě do Řecka: „Koupal ses už někdy v moři?” „Jednou jsem to zkusil, ale přišla vlna a mýdlo bylo fuč!”

Rodinka v přírodě: „Děti, tady vidíte místo, kde jsme loni stanovali!” „A jak jsi to poznal?” „Podle té hromady odpadků a konzerv!”

„Nesmíš se do všeho vrhat hlavou napřed,” rozumuje u vody otec. Syn na něj udiveně pohlédne: „Tak jak mám teda podle tebe udělat šipku?”

Říká muž v nacpaném autobuse: „Paní, v autobuse se musíte držet tyče!” „Ale vždyť já se držím.” „No dobře, ale já chci vystupovat.”

Tirák se srazí s protijedoucí Avií a oba řidiči jsou s těžkými zraněními převezeni do nemocnice. Když přijdou k sobě, povídá ten z kamionu: „Člověče, kam jsi koukal?” Řidič Avie se rozčílí: „Kam bych koukal, vole, do tvých dálkových!”

Hlavní lodní inženýr jemně položí ruku na pobočníkovo rameno: „Neboj, Ivane. Když ta loď půjde ke dnu, řekneme, že to byla ponorka.”

Osobní vlak plný cestujících s sebou na trati najednou začne házet ze strany na stranu, sotva se udrží na kolejích. Průvodčí zděšeně přiběhne do kabinky strojvedoucího a křičí: „Proboha, co se to děje? Co se to děje?!” „Nedíváš se na televizi?” ledově klidným hlasem odvětí strojvedoucí. „Hlásili náledí… Tak je …