Školní poznámka afghánského teroristy: „Navedl letoun do WTC!”

Rodina lidojedů sedí u ohně. Otec vezme lžíci, zamíchá v kotli, ochutná a vrazí ženě facku. Ta se rozpláče, a on jí povídá: „Stará, kolikrát jsem ti říkal – než dáš maso do polívky, sundej z něj ponožky!”

„Prosím, zajistěte pohřeb mojí ženy.” „Ale já jsem vaši ženu pohřbíval před pěti lety.” „Ale já jsem se oženil znovu.” „Á – tak promiňte, nevěděl jsem, blahopřeju.”

Pět chlapů nese rakev, když jeden znepokojeně nadhodí: „Nezdá se vám, že se ta rakev nějak otřásá?” „Nestraš,” uklidňuje ho další funebrák, „ten nebožtík má asi divoké sny!”

Po tom, co jsme s manželkou trpěli delší dobu hlubokou depresí, rozhodli jsme se včera oba spáchat sebevraždu. Je to zvláštní, ale jakmile se zabila, začal jsem se cítit mnohem líp. Tak jsem si řekl: „Kašlu na to… Zatnu zuby a nějak to vydržím!”

Lidojedi překopávají pole a pořád nacházejí další a další kosti. Když to takhle jde už přes pět hodin, jejich náčelník se rozčílí: „Dejte mi do ruky toho pitomce, co nám říkal, že jsou tady masové hroby!”

Co je dobrá vůle? Skočit z dvanáctého patra a v šestém si to rozmyslet.

Jak okomentoval tragické vlakové neštěstí Wabi Daněk? Kosa na kolejích.

Při pohřbu říká kondolující vdově: „Ale váš manžel vypadá v rakvi dobře.” „To je tím, že už tři dny nepije.”

Chlap nese na hřbitov basu lahváčů a rybářskou stoličku. Dojde k hrobu, rozloží stoličku, sedne a začne cucat jedno pivo za druhým. Po nějaké době do sebe nasouká všechny lahváče, sbalí stoličku, podívá se na hrob a říká: „No vidíš, Marie, že to šlo i bez keců…”