Na okraji buše obědvají dva kanibalové. Jeden se otočí k druhému a znechuceně se zamračí: „Ty, Mbu, já tu tvoji tchyni neměl nikdy moc rád!” „Tak ji nech být a vem si brambory.”

Na konferenci patologů došlo k nešťastné příhodě. Všichni přítomní se velmi zaradovali.

„Pepíčku, jak to, žes házel po dědečkovi kameny?” „Já už nebudu.” „Už ani nebude zapotřebí.”

Přijde kostra k doktorovi a ten povídá: „No, to teda jdete brzo!”

Kanibalové zajmou amerického turistu černé pleti i s jeho chotí, čistokrevnou Evropankou. „Nebojte se, my jsme bíložravci,” šeptá vyděšenému černochovi do ucha náčelník. „To jako myslíte vegetariáni?” „Ne, ale jíme jen bělochy.”

Poslední slova: „Hoď mi sem roli papíru!”

Kanibalové zajmou trosečníky a chystají se je sníst, ale náčelník říká: „Nechte je být, dneska budeme mít utopence.” „Fuj, já už myslel, že jste kanibalové,” oddechne si jeden ze ztroskotaných námořníků. Náčelník se zamračí: „Nebojte, dočkáte se, teď ale přece nemůžeme nechat vaše utopené druhy zkazit!”

Volá na tísňovou linku zoufalá maminka a hystericky křičí do sluchátka: „Pepík! Pepík se ztratil!” Operátorka se chvíli odmlčí a pak jí oznamuje: „Ne, žádnou ztrátu Pepíka tady nahlášenou nemáme.”

Znáte hymnu sebevrahů? Na melodii písně Prachovské skály od Ivana Mládka (přesně místo slov: „Padej trochu do prava, pod námi je výprava…”) zpívejte dokola: „Bungee jumping bez lana, to je dobrá skákaná…”

„Všichni jednou umřeme,” zmínil ve svém proslovu kněz a při pohledu na listinu obětí leteckého neštěstí v Ruzyni dodal: „Novákové i vícekrát…”