Jak obvykle končí dámská jízda? Bouračkou.

„Potichu,” umírňuje hlučného muže manželka, „v rádiu mluví o nemocech tlustého střeva.” „No jo, pořád,” nakrkne se manžel. „Ty jseš ale egoistickej hypochondr!”

Pepa si vede sešitek svých milenek spolu s údaji, co a jak spolu dělali. Bohužel ho doma vytrousí a manželka ho najde a po Pepově příchodu s ním mává před jeho očima. Pepa ví, jaká bije a zkroušeně se ptá: „Co s tím budeme dělat?” „Co by, stránku 17, 21, …

„Nemám drobné a jdu nakupovat,” říká manželka manželovi. „Vyměň mi nějaké drobné peníze.” „Jaké, a za co?” „Jednu dvacetikorunu za dvě stokoruny!”

„Kam běžíš, v jedné ruce náušnice a v druhé pušku?” „K tchyni, chci jí dát k narozeninám ty náušnice.” „A ta puška?” „Přece abych jí udělal dírky do uší.”

Žena kamarádce: „Muž mi řekl, že jestli mu ještě jednou zahnu, tak se zastřelí. Od těch dob si dávám pozor a už sedmkrát jsem mu zachránila život.”

„Právě jsem se vrátila ze salónu krásy!” „A co? Měli zavříno?”

Běžný zimní den ženatého muže: – škrábat auto – škrábat brambory – škrábat hrnec – škrábat manželku

Ona: „Co myslíš, je pravda, že jsou kočky nepřejícné, egoistické a nevěrné, na rozdíl od psů?” „Ano, kočičko moje.”

Žena vyčítá manželovi: „Takovou dobu jsi už se mnou nikde nebyl. Ani v kině, v restauraci, o divadle vůbec nemluvím.” „Prosím tě, co si stěžuješ,” odvětí muž. „A kdo s tebou jel vloni na pohotovost, když sis zlomila nohu, co?”