Honzík zavolá do řeznictví a ptá se: „Máte prasečí ouška?” „Ano, máme.” „A máte prasečí nos?” „Ano, máme.” „A prasečí ocásek?” „Ano, máme.” „A máte taky telecí kopýtka?” „Ano, ty také máme.” „No, vy teda musíte vypadat!”

„Pane vedoucí, líbí se mi váš účes. Kde vám ho udělali?” „V lese, když jsem se proplétal křovím.”

Paní Nováková k synovi: „Pepíčku, pan učitel si mi stěžoval, že se nikdy sám od sebe nepřihlásíš!” „Ale mami, když se přihlásím, tak mě vyvolá a v tom případě bych musel taky něco vědět!”

„Zavázal jsem si tkaničky na deset uzlů – teď už se mi konečně nerozvážou,” chlubí se mamce Franta. „A taky je ani nerozvážu!”

Karel si jde zahrát k Jendovi počítačové hry a na návštěvě se ho ptá: „A kde máte myš?” „Nemáme. Naše máma se bála, že by nám ji sežrala kočka!”

Stěžuje si doma Franta: „Když jsem byl v lázních, byl tam nějakej Holas – a pořád mě mlátil holí!”

„Tati, proč míříme s jedním okem zavřeným?” „A co bys viděl, kdybys zavřel obě?”

Ptá se dcera otce: „Tati, co to je čestný titul?” „To je něco, jako když se mně říká hlava rodiny!”

„Honzíku, proč nechcou ty zápalky hořet?” „Nevím, vždyť jsem je zkoušel a hořely všechny.”

Pepíček říká paní učitelce: „Paní učitelko, nemohl by si Ládínek sednout jinam?” „Ale proč, Pepíčku?” říká učitelka. „No víte, když tady sedí, tak se mi tahák nevejde na lavici.”