„Nemám nic proti tomu, abys šel na pivo,” povídá paní Nováková takhle jednou v podvečer manželovi. „Jenom chci, abys byl do osmi doma.” „Tak jo,” odpoví radostně pan Novák. „Do osmi budu doma a pak půjdu.”

„Pane Strnad, proč tak spěcháte domů?” „Musím vařit oběd!” „Manželka je nemocná?” „Ne, hladová!”

„Ty když přijdeš domů, první, na co myslíš, je jídlo!” vyčítá manželovi paní Horáčková. „Vždycky ne,” hájí se muž, „kolikrát myslím i na pití!”

Manžel koupil nový automobil, následně si ho půjčuje jeho manželka. Dává jí ho s těžkým srdcem a radou: „Jezdi opatrně! Nezapomeň, že jestli se nabouráš, budou všechny noviny kromě tvého jména uvádět i tvůj věk!”

Stěžuje si pán kamarádům: „Před svatbou jsem ženu držel za ruku z lásky, po svatbě už jen v sebeobraně!”

Ženy na partnerovi zajímá podle let: Ve dvaceti – jaký je, ve třiceti – kolik má, ve čtyřiceti – čím je a v padesáti – kde je.

Paní si v noci zacpává uši a podrážděně zvolá: „Proč ten pes venku pořád štěká?!” Manžel chladně odvětí: „Asi je to fena.”

Víte, jaká je nejlepší tchyně na čtyři? Urna!

Potkali se po letech dva kamarádi. „Tak co,” zajímá se první, „je tvoje žena pořád tak okouzlující?” „To ano,” odvětí druhý. „Ale spotřebuje na to třikrát tolik času!”

Novomanželé bydlí v podkroví, každý v jiné světnici. „Jak to děláte, když máte chuť?” „Tak zapískám a manželka přijde.” „No, a když chce ona?” „Tak se zeptá: Karlíčku, nepískal jsi náhodou?”