Co je patnáct centimetrů dlouhé, pět široké a ženské po tom šílí? Peníze.

Povídá jedna žena druhé: „Vždycky jsem si myslela, že to převtělování duší je hloupost, ale teď tomu začínám věřit. Včera se mi z hospody místo manžela vrátilo prase.”

Vypráví přítelkyně přítelkyni: „Představ si, že mě včera pronásledoval jeden mladík.” „No a jak to dopadlo?” „Nijak, šel hrozně pomalu.”

„Ty, dokud jsem byl svobodný, nikdy mě ani nenapadlo šetřit.” „A teď?” „Teď pořád myslím na to, kolik bych ušetřil, kdybych zůstal svobodný.”

„Máňo, nechci nic říkat, ale ta kaše chutná, jako by v ní bylo půl kila pracího prášku,” stěžuje si u oběda pan Vojáček. „Tak pán teď bude ohrnovat nos,” zrudne vztekem manželka. „Ráno jsi přece sám říkal, že chceš práškovou kaši!”

Mladý manželský pár sedí u večeře. Muž se ptá: „Bylo to jídlo zase z konzervy?” „Ano, miláčku, a představ si, byl tam vyobrazenej takovej hezkej pejsek a vedle stálo: Pro vašeho miláčka.”

Žena je jako odkrytá kniha. Ale napsaná v hebrejštině pomocí čínského písma.

Manželka se usměje na muže: „Miláčku, že vypadám na dvacet?” „Samozřejmě, drahá. Vždyť už ti to říkám čtyřicet let!”

„To je život, každé ráno škrábat auto,” stěžuje si v zimě pan Abrahám. Paní si nevěřícně zaklepe na čelo: „A proč se na něj vlastně nevykašleš? Mě taky každou chvíli něco drbe a nikdy mě nepoškrábeš!”

Šejk přijde do svého harému a zašeptá jedné z žen do ucha: „Tvoje oči se třpytí jako půlnoční hvězdy, tvoje rty jsou jak rubíny… Pošli to dál.”