„Víš, jak se řekne řecky ANO?” „Ne.” „Správně.”

Dva pouštní tuláci melou z posledních sil, když tu náhle jeden zvolá: „Podívej, město!” „Kdepak,” smutně vrtí hlavou druh, „to je fata morgána.” „To je jedno – ať je to třeba Kocourkov!”

Pán se nechtěně ve vlakovém kupé přimáčkne k cizí ženě, ale ta spustí: „Co si to dovolujete, budu křičet!” Po hodině se žena na něj podívá a nesměle povídá: „Jak ráda bych si zakřičela!”

Tlouštík se ptá v hotelové recepci: „Je postel v mém pokoji pevná?” „Proč se ptáte?” diví se recepční. „Mívám těžké sny.”

Správce rekreační chaty vítá pana Nováka: „Uděláme všechno, abyste se zde cítil jako doma!” „Proboha, já myslel, že si sem jedu odpočinout!”

„Bouchl jsem,” říká pan Bobek sousedovi a ukazuje na nabourané auto. „Těžko,” pochybuje soused. „Kdyby došlo k výbuchu, to auto by vypadalo úplně jinak!”

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, …

Do vagonu vstoupí průvodčí a zakřičí: „Kontrola jízdenek!” Obejde všechny a dojde k pánovi: „Jízdenku, pane.” „Jak jízdenku?” „No jízdenku na vlak.” „A kde bych ji vzal?” „No přece jste si ji měl koupit a teď ji mít u sebe, abyste mi ji mohl ukázat.” „A vy už jste někdy …

Chlápek čeká na letišti na odlet letadla a najednou zjistí, že si zapomněl doma hodinky. Chce se tedy někoho zeptat na čas. Zrovna jeho směrem jde jiný chlápek, v každé ruce kufr a na levačce takové ty velké, masivní, stříbrné sportovní hodinky. Tak se hned ptá: „Pane, prosím vás, mohl …

„A pak že se v té kalamitě nedá lyžovat!” spokojeně se ušklíbl lyžař a narazil do špičky smrku.