Domů / Život (stránka 3)

Život

V parku

Žena, která šla přede mnou, zrychlila chůzi, tak jsem ji zrychlil taky. Ona šla stále rychleji a rychleji. Pak začala utíkat, tak jsem taky začal utíkat. Najednou začala křičet, tak jsem taky začal křičet! Nevím před čím jsme utíkali, ale byl jsem vyděšený k smrti!!!

Přečíst celý »

Princ

Za devatero horami, devatero řekami, devatero lesy a devatero poli, žil jeden krásný princ… a ten to měl všude pěkně zkurveně daleko!

Přečíst celý »

Žádný rasismus!

Přijede školní autobus na zastávku, otevře dveře a děti se začnou hrnout dovnitř. Najednou se začnou prát bílé děti s černými o to kdo bude sedět vepředu. „Ale děti,“ povídá řidič. „Chovejte se jako dospělí… myslete si třeba, že jste všichni zelený… tak a teď ty světle zelený dopředu..

Přečíst celý »

Ostravské taxi

Taxikář přiveze Ostraváka na místo a povídá: „Tak bude to za 500,-“ Ten mu dá 250,- a pomalu odchází od vozu. Taxikář na něj z okénka kříčí: „Říkal jsem 500,- !!!“ Ostravák se otočí: „A ty ses nevezl, pičo?“ 🙂

Přečíst celý »

Dospělost

Když jsem byl malý, hrál jsem si na to, že jsem opilý. Teď, když přijdu domů, hraju si na to, že jsem střízlivý.

Přečíst celý »

Nestalo se ti nic?

„Ty,představ si, včera jsem spadnul ze žebříku!“ „Proboha,a nestalo se ti nic?“ „Ne, naštěstí nic“.Ty,představ si, včera jsem spadnul ze žebříku!“

Přečíst celý »

Mezi námi děvčaty

Jednoho dne v ráji Eva zavolala Boha. „Bože, mám problém.“ „Co se děje?“ „Bože, vím, že jsem Tebou stvořena a mám pro sebe tuto úžasnou zahradu se všemi krásnými zvířaty a tím rozpustilým komickým hadem, ale já prostě nejsem šťastná.“ „Pročpak?“ zeptal se jí hlas shůry. „Jsem hrozně opuštěná a …

Přečíst celý »

Staň se

V parku na lavičce sedí muž a na klíně má malý tenisový kurt, kde trpaslíčci hrají turnaj. Jiný pán to sleduje a se zaujetím se ptá, kde k tomu unikátu přišel. „Támhle od toho kouzelného dědečka“, ukáže, „nabídl mi splnit jedno přání.“ Pán dohoní dědečka: „Prosím, mohl byste mi vykouzlit …

Přečíst celý »

Na hřbitově

Na malém venkovském hřbitově rostl u plotu velký ořešák. Jednoho podzimního odpoledne tam vyrazili dva místní chlapci, nasbírali plný košík ořechů, posadili se do stínu větví, sklánějících se až k zemi, a začali si svůj úlovek dělit: „Jeden můj, jeden tvůj, jeden můj, jeden tvůj…“ Občas se jim nějaký zakutálel …

Přečíst celý »