Zajíček a had

Jednou takhle hopsá slepý zajíček po pěsince, když zakopne o tlustého hada.
„Oh, promiňte, nechtěl jsem na vás šlápnout, ale víte, jsem slepý.“ „Nic se nestalo,“ povídá had, „víte, byla to vlastně moje chyba. Nechtěl jsem se vám připlést pod nohy, ale víte, já jsem taky slepý a neviděl jsem vás přicházet. Co vy jste vlastně za zvíře?“ „Víte, já vlastně nevím, jsem slepý a v životě jsem se neviděl. Ale možná, že vy byste mne mohl prozkoumat a zjistit něco.“ Tak had zajíčka ohmatal a povídá: „Jste měkký, hebký, dlouhé jemné uši, krátký ocásek, roztomilý čumáček, vy prostě musíte být malý zajíček.“ Zajíček radostí začal tancovat a přitom se zeptal, co je on za zvíře. „Já vlastně taky nevím, nikdy jsem se neviděl, nemohl byste mě také prozkoumat a říct mi, co jsem za zvíře?“
Zajíček souhlasí a pak povídá: „Jste tvrdý, studený, slizký a nemáte koule – vy musíte být právník!“