Franta se chlubí Lojzovi, jakého má inteligentního psa. Když mu kamarád nevěří, pozve ho na návštevu. Psovi napíše seznam na nákup, kde a co má koupit, zavěsí mu tašku na krk a pustí ho ven. Zatím s kamarádem vzpomínají na staré dobré časy. Jenže pes je pryč hodinu, dvě a když nepřišel ani za tři, Franta už má obavy, co se mohlo stát. Jdou tedy postupně podle seznamu na nákup. V prvním obchodě: „Promiňte, byl tady můj pes?“ – „Byl.“ – „A nakoupil?“ – „Ano, nakoupil.“ V dalším obchodě: „Dobrý den, byl tady můj pes?“ – „Ano byl.“ – „A nakoupil?“ – „Ano, samozřejmě, jako vždy.“ Takto projdou všechny obchody, do kterých měl pes zajít, ale pes nikde. Zamyšlení kamarádi odbočí za roh a tam si to Frantův pes rozdává s nějakou fenkou. Na to Franta říká: „Vidíš ho, prevíta, tohle mi dělá pokaždé, když mu zbudou nějaké drobné.“