Oblek

Přišla žena do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal:
„Nebylo by jednodušší pohřbít jej v tom černém obleku, který má na sobě?“
Ale ona trvala na svém a dokonce mu k tomuto účelu dala nevyplněný šek.
Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, ze se jí oblek velmi líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká:
„Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se
zeptal vdovy, jestli by jí vadilo, kdyby byl její muž pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, že to je dobré. No, a tak jsem prohodil hlavy.“