No, já bych o tom něco věděl

Zvířátka si v lese postavila parádní kadibudku s okénkem a dveřma. Druhý den zjistí, že je u hajzlíku vyražený okno, tak svolají schůzi a zjišťuje se kdo o tom něco ví. „No, já bych o tom něco věděl,“ přihlásil se zajíc. „Jdu takhle kolem našeho krásnýho novýho záchoda a slyším divný funění. Tak se chci kouknout, co se děje a v tom se rozlítnou dveře, chytne mě medvěd, vytře si se mnou prdel a vyhodí mě zavřenym oknem.“ Všichni se po sobě kouknou, ale medvěd je silák, tak ho nechaj na pokoji. Druhý den jsou u hajzlíku vyražený dveře, tak zvířátka svolají opět schůzi. „Já bych o tom něco věděla,“ přihlásí se liška. „Jdu takhle kolem našeho záhodku a slyšim divný funění. Jdu blíž, ale vtom se rozlítnou dveře, popad mě medvěd, vytřel si se mnou prdel a prohodil mě dveřma.“ Všichni se zase po sobě kouknou, už jsou na medvěda dopálení, ale přece jenom ho nechaj na pokoji. Nicméně třetí den najdou místo kadibudky jen spálenou zem. Všude po okolí jsou třísky z prken, střecha se kymácí napíchnutá na nejvyšší borovici a zbytek okna je nalezen půl kilometru od původního místa. Svolají tedy třetí schůzi. „No, tak tohle je už učiněný vandalství, kdo o tom něco ví?!“ Chvíli je ticho… „Nó, já bych o tom něco věděl,“ přihlásí se ježek…