Život

Říká průvodce: „Tady vidíte zeď nářků.” „Vždyť je to zdivo poměrně nové.” „To ano, vždyť tu stomatologickou kliniku jsme postavili poměrně nedávno!”

„Pane doktore, já se bojím, že život nemá smysl.” „To jste na tom dobře. Já se bojím, že smysl má a že jsem na něj přišel.”

Vezou takhle dědečka z operačního sálu na pokoj a v tom dědeček začne křičet, že nechce na čtrnáctku, že tam se dávají ti, co mají zemřít. Sestra mu říká: „Ale dědo, to není pravda, ti se dávají na šestnáctku, tady jsou jen lidi se slepákem nebo zlomeninama.” Najednou přijde hlavní …

Stařenka přijde k doktorovi a stěžuje si, že ji bolí nohy, ruce, tělo, hlava… Doktor stařenku prohlédne a praví: „To nic není, jen si dávejte každý den na hruď studenou hlínu.” „A proč to, pane doktore?” ptá se stařenka. „To víte, babi, musíte si zvykat.”

Psychiatr napomíná pacienta: „Člověče, vy nejste pes, slyšíte? Vy nejste pes! Neštěkejte pořád a nepodávejte mi v jednom kuse pac – kde mám pořád ty cukry brát?!”

Přijde žena k doktorovi: „Pane doktore, cítím se špatně.” Lékař jí radí: „Každé ráno nalačno vypijte jedno syrové vajíčko.” „Pane doktore, ale já vajíčka nesnáším.” „A kdo po vás, proboha, chce, abyste je snášela?”

Přijde chlápek na chirurgii a šeptá paní doktorce: „Mám roztrhlé… Potřebuju zašít…” „Člověče, já vám vůbec nerozumím! Co máte roztrhlé, co potřebujete zašít?” „Ponožky.”

„Tak se mi po čtyřech dcerách konečně narodil syn.” „Blahopřeju, a komu je podobný?” „Nevím, do tváře jsem se mu ještě nedíval.”

Kulhavý si stěžuje spolubydlícím v blázinci: „Kdybych si dával pozor na pusu, nikdy jsem tu neskončil.” „A co tak strašného jsi řekl?” „Že jsem chrom a můj doktor odvětil, že je kyslík.”

Do ordinace přijde těhotná žena s monoklem a modřinami po celém těle. „To víte,” omlouvá se doktorovi, „než se ten můj trefil…”