Děti a mládí

„Tatínku, podívej, hoří nám domeček!” zvolá vystrašeně Filípek. „Tak honem půjdeme ven,” pobízí ho otec. „A nekřič, ať nevzbudíš maminku!”

„Jednou ze mě bude profesionální chodec,” zasnil se Honza. Matka se zamračila: „Prosím tě, jak jsi na tohle přišel?”

„Psa? Vy jste se snad zbláznili! Víte vůbec, co dneska stojí veterinář?!” vynadala dětem maminka. Pepíček se však nedal: „Ale mami, my si snad toho veterináře budeme kupovat celého?”

„Mámo! Představ si, že ta naše holka začala hrát šachy!” „Jak jsi na to přišel?” „Ale, viděl jsem ji, jak táhla na E55…”

Pepíček přijde domů ze školy a brečí, že dostal pětku ze zeměpisu. Tatínek se ho ptá: „Pepíčku, a za co jsi tu pětku dostal?” „Nevěděl jsem, kde je Vietnam.” Tatínek na to: „To přece nemůže být daleko, jeden Vietnamec jezdí k nám do práce na kole!”

„Babi, nechceš žvýkačku?” „Ježíšmarjá, Františku, a nalepí se mi někde v krku a udusím se, viď?!”

Říká maminka: „Pepíčku, co děláš?” Pepíček odpoví: „Ale, jen zatloukám hřebík.” „Tak ať se nebouchneš do prstu.” „Šílíš?! Nejsem blbej, drží mi ho Alenka.”

Před rokem: „Netahej si to tričko!” Po roce: „Netahej si tu noční košili!”

Potkají se na ulici dva maníci: „Čúús, co tady děláš?” „Jedu do Pardubic, kámo.” „Hm… a ty máš kolečka?”

Malý Pepíček je na návštěvě u prarodičů a zaslechne strašidelné zvuky. „Mamíí, slon!” vykřikne strachy. „Neboj,” konejší ho maminka, „žádný slon tu není. To jen dědeček smrká.”