Děti a mládí

Deset hodin večer, dětský pokojík. Petr si ještě v posteli čte, ale jeho sestře už se klíží víčka. „Já už půjdu spát…” zívne. „Tak nazdar!”

Povídá žena manželovi: „Co si náš syn nechal dát ten kroužek do nosu, je ráno mnohem jednodušší dostat ho z postele.”

Přijde malý Jurášek do obýváku a nesměle žvatlá: „Mamí, já jsem udělal na záchodě bobeček.” „No hezké, Jurášku,” pochválí ho maminka. Za několik minut jde na záchod a ozve se hlasitý výkřik a náraz do zdi. „Mami,” volá Jurášek, „tys na to hovínko šlápla!”

Maminka se ptá malé Aničky: „Copak jsi, Aničko, dneska venku dělala?” „To, co dělají ptáčci.” „Jo? Ty jsi zpívala a pískala?” „Ne, papala jsem žížalu!”

Domlouvá babička vnoučkovi: „Vezmi si ten paralen, srazí ti teplotu.” „A co když to ubrzdí?”

Dospívající dívka se svěřuje kamarádkám: „Kdybych měla mít celulitidu, tak radši nosím maskáče!”

„Tati, můžeš mi půjčit auto?” „A na co máš nohy?” „No, levou na spojku a pravou na brzdu a plyn!”

„Ty morčata si snad myslí, že kradu, pořád utrácet za alba na jejich fotky!” „Neboj, mami, už tu dlouho nebudou…”

Pavel přinese domů jedničku. „Kluku, ty jseš stejně chytrý jako já,” rozplývá se tatínek. „Tak to se nemáš čím chlubit, tati. Tobě je 35 a mně teprve 10!”

Proč je dnes tolik rozmazlených dětí? Protože babičce nelze naplácat.