Děti a mládí

Děti zvoní dole u paneláku: „Tati, nemůžem se dostat dovnitř, je zamčeno.” „Tak si skočte pro klíče.”

Sedí takhle u televize maminka, tatínek a Honzík. Náhle tatínek vstane a povídá: „Pojď, maminko, uděláme si holčičku.” Honzíka to zarazí a vyhrkne: „A uděláte mi taky autíčko?”

Holčička udiveně pozoruje maminku, jak si nanáší pleťovou masku. „Proč to děláš?” vyzvídá. „Abych byla krásná,” odpoví maminka. Po chvíli si začne krém stírat. „Co se děje?” nechápe holčička. „Vzdáváš to?”

„Podívej, babička!” upozorňuje bratra na ulici Vašek. „Kde? Nikde ji nevidím.” „Taky není naše!”

„Klidně si pusť muziku,” řekla babička, „ale hlavně ji nedávej nahlas!” „A proč?” diví se Petr. „Protože to pak řve.”

„Měl by sis vzít příklad ze své babičky, jak je čistotná!” domlouvá Jardovi maminka. „Dobře, tak od teďka si vůbec nebudu čistit zuby. Babička si je taky nečistí, protože má nasazovací!”

Tři kluci se hádají, kdo má nejmenšího dědečka. Nejmladší řekne: „Já mám tak malého dědečka, že si stoupne pod stůl.” A další se chlubí: „Já mám tak malého dědečka, že si stoupne pod židli.” Třetí smutně povídá: „Já už dědečka nemám, zabil se v angličáku.”

„Když Jeníček s Mařenkou uviděli perníkovou chaloupku, hned museli vědět, že v ní žije ježibaba,” domnívá se Karlík. „Jak to?” „Jinak by už přece ten perník dávno shnil!”

Potkají se na ulici dva teenageři a první nadhodí: „Jseš teplej?” „Ne!” zlobí se druhý. „No tak brzo budeš, když nosíš oteplováky!”

„Co se ti stalo, že jseš celý od krve?” vyzvídá na kamarádovi Lojzek. „Tekla mi krev z nosu.” „Takovým proudem?!” „Ne, pšíknul jsem si.”