Děti a mládí

„Nekecej na zem!” okřikuje Pepíčka u oběda maminka. Chlapec se brání: „Ale já jsem nic neříkal!”

Jde paní Nováková po ulici a na protější straně vidí svoji novou sousedku s dítětem. Hned za ní přijde a začne lichotit: „No vy máte ale tak pěkného chlapečka, tvářičky červeňoučké!” Na to jí paní odpoví: „Vždyť jsem ho právě teď zfackovala.”

„Bolelo to moc, když jsi sletěl ze žebříku?” ptá se maminka Pepíčka. „Ani ne,” odpoví hoch. „Až když jsem dopadl na zem!”

Letní tábor končí a dvě nejlepší kamarádky, Věra a Katka, se musí rozejít. „Když budeš někdy něco potřebovat, zavolej,” navrhne Věra. Katka se zamyslí: „A uslyšíš mě?”

Matka vyslýchá dceru: „Co ti tatínek řekl, když jsi mu sdělila, že jsi těhotná?” „Mám vynechat sprostá slova?” „Samozřejmě!” „Tak to neříkal nic!”

Na procházce si malé děvčátko zvědavě prohlíží těhotnou paní. „Vy máte v bříšku miminko?” ptá se se zájmem. „Ano,” odpoví paní. „A máte ho ráda?” „Ano, velice.” „Tak proč jste ho sežrala?!”

„Proč k vám stěhují tu obrovskou klec, Petře?” „Dostal jsem od táty domácí vězení!”

Ptá se geniálního vědce v parku zvědavá babička: „Kolik je tomu vašemu malému, že už nosí brejličky?” „Měsíc.”

Dívka se v noci zavrtá pod peřinu a volá na bráchu: „Jirko, otevři dveře, je tu strašný vedro!” Po chvíli se ozve: „Tak, už jsem je otevřel.” „Dík. A ještě zhasni, aby sem nenalítali komáři.” „To nebude nutný – v předsíni žádní nejsou!”

„Tati, víš něco o Sumerech?” „No, víš, synu, já se o sport moc nezajímám…”