Děti a mládí

Pepíček sedí na pračce a neustále si přejíždí mokrou houbičkou po rozkroku a hadříkem se tam utírá. „Co to vyvádíš?” diví se matka. Pepíček povídá: „Paní učitelka nám o angličtině neustále vtloukala do hlavy: čistit, leštit – clean (klín)…”

„Tati, proč mě to autíčko na ovládání neposlouchá?” „To je normální, Karlíku. Autíčko má poslouchat dálkové ovládání, a ne tebe!”

Učitelka si stěžuje: „Pepíček si ze mě dělá legraci. Namaloval na katedru mouchu, já ji chtěla zahnat a pohmoždila jsem si ruku.” Otec s účastí: „To nic není. Nedávno u nás v koupelně na stěnu namaloval tak věrně lva, že jsem proskočil přes namalované dveře.”

„Nevíš, Lojzíku, proč se tatínek najednou tak těší na tvou třídní schůzku?” vyzvídá maminka. „Řekl jsem mu, že máme novou dvacetiletou praktikantku.”

Matka přijde domů a ptá se Pepíčka: „Tak co, vyměnil už jsi morčátko?” „Jo,” chlubí se Pepíček, „vyměnil jsem ho za králíčka!”

Malý Jaroušek přišel domů a přinesl matce kytici květů. Matka se ho zeptala: „Kdepak jsi vzal ty květiny?” „U pana Nováka. Líbí se ti? Přinesl jsem ti je.” „Jsou moc hezké. A ví o tom pan Novák?” „Samozřejmě! Vždyť za mnou utíkal přes tři ulice!”

„Jdeme jen dolů pro poštu, stačí, když zamkneš na západ!” volá na chodbě ve věžáku matka na syna. „Já vím, ale co s tím, když jsou dveře na jih?”

„Pepíčku, proč blesk nikdy neuhodí dvakrát do stejného místa?” „Protože jednou to stačí!”

Maminka poslala Pepíčka do obchodu, ale ten se v půli cesty otočil a vrátil se domů. „Co se stalo?” diví se matka. „Snad jsem tě někam poslala…” „To jo,” povídá Pepíček, „ale na něco jsi zapomněla…” „Na peníze?” „Ne, ty mám!” „Tak, proboha, na co?” Pepíček vážně prohlásí: „Když jsi …

„Mami,” ptá se Pepíček, „co je to manželský trojúhelník?” „Zeptej se táty, on je přes tuhle ženskou geometrii.”