Turista dostane v penzionu, kde je ubytovaný, ke snídani talířek s malinkou lžičkou medu. Ironicky na to řekne obsluze: „Vidím, že zde chováte jednu včelku.”

„Pane, vy jedete na černo,” konstatuje průvodčí a vyplňuje pokutu. „A víte, že je to možné, já jsem totiž barvoslepý.”

„Měl jsem obě ruce i nohy zlomené a ležel jsem v prachu pouště a nemohl jsem se zvednout,” vypráví známým cestovatel. „A to nemáš jazyk?” povídá mu starej Béda. „Ty myslíš, že jsem se měl zvednout jazykem nebo co?” nechápe cestovatel. „Ale ne,” rozesměje se starej Bédík, „měl jsi volat …

Opravdový muž je ten, kdo vyjde z automobilu, který řídíte, a v klidu konstatuje: „Drahá, krásně jsi zaparkovala, tenhle Lexus byl stejně naťuklý, ten kocour určitě byl chcíplý už předtím a tenhle strom tu stejně zavazel.”

Zvědavý návštěvník v nudistickém táboře potkal u vchodu muže, který měl tak dlouhý plnovous, že mu sahal téměř na zem. „Promiňte,” otázal se ho, „není pro nudistu tak dlouhý plnovous zbytečný?” „Ne, ale někdo přece musí občas do městečka na nákupy.”

Z deníku čerstvé řidičky: Pronásleduje mne neštěstí. Když jsem vyjížděla z garáže, omylem jsem si spletla brzdu s plynem. Narazila jsem do auta přede mnou a rozbila mu celý pravý bok. Auto náhodou řídit instruktor autoškoly, který mi dal řidičák. Dobrý člověk, o tom netřeba pochybovat. Trvala jsem na tom, …

„Letos žádná dovolená, žádné povalování u moře! Musíme myslet na naše dluhy.” „A víš, kde by se na ně krásně myslelo? Na pláži na Kanárech.”

Škodovka – to je automobil na věky. Jednou koupíš – a nikdy více nemůžeš prodat.

Ve vlaku jede mladík a žvýká žvýkačku. Asi po půlhodině se k němu nakloní starší babička a říká: „To jste hodný, že si se mnou povídáte, ale já vás vůbec neslyším.”

„Proč jste jel po městě stokilometrovou rychlostí?!” hřímá strážník. „Pokazily se mi brzdy,” přiznává řidič, „a tak jsem spěchal domů, abych se vyhnul případným nehodám.”