V autobuse jsme byli neuvěřitelně nacpaní a ještě k tomu jsme měli obrovský hlad.

Cestovatel vypráví o své exotické cestě: „Když jsem byl v Keni, byli tam všichni tak staří, že to ani nedovedli spočítat…, a nebo neuměli počítat.”

„Byl jsi v Chorvatsku?” „Byl.” „A v Itálii?” „Taky.” „A kde bylo líp?” „Těžko říct, všude jsem byl s manželkou!”

„Jak jste se vyspal?” ptali se nováčka po první noci strávené na moři. „Vyhovují vám naše postele?” „Nebylo to tak zlé,” odpověděl, „jen čas od času jsem musel vstát, abych si odpočinul.”

Babička volá mladým do Chorvatska, kam se vydali na dovolenou: „Tak jaká byla cesta?” „Drahá.”

Tower: „Jste Airbus 320 nebo 340?” Pilot: „Samozřejmě že Airbus 340.” Tower: „V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory.”

Na stanici autobusu stojí dvě ženy a pozorují přijíždějící vozidlo MHD. „Ten je ale přecpanej!” povzdechne si první cestující. „Máš pravdu,” přikývne druhá, „takhle tlustého řidiče už jsem hodně dlouho neviděla!”

Zastavila přímo na zebře. Chodci bývají nerudní, ale tento pán zaklepal na okénko a zeptal se zdvořile: „Madame, nemohla byste mi otevřít? Já bych prošel.”

V tramvaji: „Pane, tady vám čouhá z kapsy peněženka…” „Podívej, hleď si laskavě svého, mladíku!” „Tak díky,” odvětil dobrý chlapec a obohatil se.

Mezi přáteli dobrodruhy: „Poslouchej a nejseš ty blázen, vydat se do Indie hledat létající kobry?” „No a jak jinak bych si udělal létající koberec?”