Zastaví Pendolino uprostřed pole. Chvíli se nic neděje a pak se z reproduktoru ozve naléhavý hlas: „Není mezi cestujícími přítomen programátor?”

„A nezavezete mě někam do lesíka, že ne?” povídá mladá, vyzývavá stopařka. „Víte, nechtěla bych chytnout klíště, tak kdyžtak začněte rovnou tady…”

Koupí si Pepa Kalianků auto, odjede, ale za chvíli se vrátí, že má v háji převodovku, tak mu ji vymění, omluví se mu a on odjede. Za chvíli přijede znova a že má zase v háji převodovku a takhle se to stane párkrát, a tak mu s sebou dají mechanika, …

„Ti domorodci toho moc nenamluví,” posteskl si v divočině americký turista a přestal si povídat s opicí.

Pilot napsal do knihy závad: „Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví.” Mechanik odepsal: „Proto tam také jsou.”

Co je vrcholem neznalosti? Nadávat v Anglii skinům česky, že jsou „idioti”.

Vezl kamaráda a vyprávěl mu o starostech s řídící manželkou: „Jen jednou byla moje žena stejného mínění se mnou.” „Prosím tě… kdypak?” „No, jednou naše auto začalo hořet a ona se chtěla dostat z auta zároveň se mnou.”

„Na dovolené na Madagaskaru jsem se tísnila v autobuse s několika desítkami místních,” vysvětluje žena v porodnici.

„Jsme ztraceni,” běduje mladý kapitán při nástupu do záchranného člunu, „loď se potápí!” „Nebojte, pane, nejsme ztraceni,” uklidňuje ho zkušený kormidelník, „mám v kapse kompas.”

„Co se vám jako první vybaví, když řeknu Brazílie?” ptá se redaktor na besedě známého cestovatele. Ten odpoví: „Malárie.” Jeden z posluchačů se na něj udiveně podívá: „Vaše dcera v Brazílii ryla?”