Zlobí se venku maminka na syna: „Kolikrát ti mám říkat, Pepíčku, že pískoviště není restaurace!”

Co vznikne, když blondýnce řeknete, aby oloupala bednu brambor? Hromada třísek.

Blondýnka sedí u lékaře a ten jí říká: „Napíšu vám recept.” Pacientka se podiví: „Vy taky rád vaříte, pane doktore?”

Pozůstalí převlékají nebožtíka do pyžama. „Proč to děláte?” diví se hrobař. „Aby se mu dobře spalo.”

Ptá se šéf blondýnky při nástupu do zaměstnání: „A kolik máte, prosím vás, IQ?” Blondýna se zajímá: „A jaké máte namysli – v pase, nebo přes prsa?”

„Mami, můžu jít za tetou?” škemrá Pepíček. „A proč se tam najednou tak hrneš?” diví se máma. „Vždyť ti to vždycky bylo proti srsti…?” „No víš, mami,” říká Pepíček, „všichni kluci mají tetování… Tak bych chtěl taky něco vytetovat…”

„Nikdy nenechávej klíče ve dveřích,” nabádá klučinu maminka, „co kdyby se ti ty dveře zabouchli?” „Ale mami,” povzdechne si kluk, „ty už jsi snad někdy viděla, aby se dveře zamilovali?”

„Dědečku,” naléhá vnouček, „zatřepej bačkůrkama!” „Co tě to napadlo,” podiví se děda. „Proč to mám udělat?” Maličký vysvětluje: „Maminka říkala, že až zatřepeš bačkůrkama, budeme mít strašně peněz.”

Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka. „Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty,” vypráví Pepíček. „Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů.”

„Už jsem přišla na to, jak ráno vzbudit tatínka, aniž by nadával,” hrdě oznamuje sourozencům Anička. „Jak teda?” zajímají se děti. Anička říká, co vymyslela: „Zalepím mu pusu lepicí páskou.”