Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká: „To je nádhera! Taky tě tak těší ten západ slunce?” „To není západ slunce,” ušklíbne se hošík, „to hoří škola!”

Ptá se Pepíček: „Tati, můžu se dívat na televizi?” Tatínek: „Ano, ale zapnout si ji nesmíš.”

Katka podává otci žákovkou knížku: „Tati, podepíšeš mi poznámku?” „A za co?” diví se táta. „Že jsem při hodině myslela nahlas,” odpoví Katka. „No jo, to je z toho SuperStar,” zlobí se otec, „jenom bys pořád zpívala a zpívala…!”

Pepíček: „Maminko, ty jsi žila v době dinosaurů?” Maminka: „Ano, jednoho Tyranosaura jsem si vzala.” Pepíček: „Hm, v tom případě babička zažila Velký třesk.”

„Mami, kdy budou další koťata?” škemrá Pepíček. „Ale, co tak najednou?” podiví se maminka. „Vždyť jsi nadával, že je musíš rozdat lidem, co s tím bude práce…” „No, změnil jsem názor,” potutelně se usměje Pepíček. „Stačilo říct ‚Chceš to kotě?’ a sbalil jsem na to už přes pět holek…”

Paní učitelka říká třídě: „Zítra pojedeme na hrad Hluboká.” Přihlásí se Pepíček a povídá: „Tak to si budu muset vzít padák.” Paní učitelka se ptá: „A na co, Pepíčku?” „No abych tam nespadl…”

„Mami! Co ukážeme tatínkovi jako první: díru v koberci, tvůj nový klobouk, nebo mou žákovskou knížku?”

„Proč jsi taková smutná, holčičko?” ptá se paní malé holky, která pláče na pískovišti. „Umřela mi babička…” odpoví holčička. „To už tak bývá, babička byla stará, a tak umřela,” snaží se ji paní utěšit. „Já vím, ale tatínek za to dostal 20 let.”

Baví se sourozenci: „Co myslíš, že by mi náš pan učitel řekl, kdybych ho oslovil soudruhu?” „Ano, pionýre?”

„Když říkáš, že se tak dobře pereš,” povídá zabahněnému synovi matka, „tak si teda okamžitě vlez do pračky!”