Na nudné divadelní premiéře se ozve z první řady: „Zhasněte světlo, chce se mi spát!” Tu se z poslední řady ozve: „Nezhasínat, dočtu si noviny.”

Vlastní pohřeb byl jedinou společenskou událostí, na které se ten známý bavič nezasmál.

Co je vrchol soustředění? Když převrhnete mnicha, který se modlil v tureckém sedu, a on se v klidu modlí dál na zádech.

„Ano, Plaváčku, tohle je děd Vševěd,” řekla chlapci sudička, hnedka co vylezl z úkrytu. „Je to děd Vševěd, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že jseš ve skutečnosti můj syn!”

Jeptiška přiběhne za matkou představenou: „Ach, matko představená, pomozte mi, zhřešila jsem. Milovala jsem se s mužem.” „Běžte do kuchyně a snězte citron!” přikáže jí matka. „A myslíte, že to pomůže?” „Ne, ale zmizí vám ten blažený výraz ze tváře!”

Čarodějnice opravuje kolegyni: „Jaképak čáry máry? Teď už snad čáry eura!”

Když jsem byl dítě, celé noci jsem se modlil, aby mi Bůh seslal nové kolo. Pak jsem pochopil, že takhle Bůh nepracuje. Tak jsem kolo ukradl a požádal ho o odpuštění.

Sudička Plaváčka dobře schovala, aby ho její muž děd Vševěd, až přijde domů, nenašel. Ale sotva Vševěd vstoupí do světnice, už se znepokojuje: „Čuchám, čuchám člověčinu… Někoho tu, matko, máš!” Sudička se rozčílí: „To sis, Plaváčku, alespoň jednou za rok nemohl umýt nohy?!”

Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule: „Nejlepší housle v Itálii!” Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem: „Nejlepší housle na světě!” Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho a na jejích dveřích malá …

„A víš, že před dvě stě lety nemohli lidé používat telefon?” „No vidíš, a přitom je to tak jednoduché – sejmout sluchátko a vytočit číslo!”