Na staříka jde jaro a slintá po dívce v parku. „Slečno, mohl bych si na vás šáhnout?” „Jistě… ale počítejte s tím, že si pak na vás šáhne můj přítel!”

„Miláčku, než se vezmeme, musíš mi ještě slíbit, že mě budeš líbat na místech, na kterých mě ještě nikdo nikdy předtím nelíbal.” „Dobře, lásko moje. A na kterých?” „No, na Kanárských ostrovech, na Mauritiu…”

Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Připluje k němu člun požárníků: „Pojďte, otče, odvezeme vás.” Farář na to odpoví: „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.” Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru …

Večer se ptá přítel dívky oblečené jen v krátké minisukni a průsvitném tričku: „Není ti zima?” „Ne,” odpovídá kráska, „mám na sobě takovou vrstvu make-upu, že bych klidně mohla chodit nahá!”

Baví se dva: „Co mám koupit své slečně za kytku?” „To podle toho, co chceš dělat. Jestli ji chceš hladit, tak karafiát, jestli líbat, tak růži.” „Co s ní chci dělat, to vím přesně – koupím jí kaktus!”

Před svatbou přijde ženich za knězem, otevře peněženku a říká: „Otče, podívejte se, něco od vás potřebuji. Tady je tisíc korun a byl byste tak laskav a ve své řeči vynechal ten nemoderní slib věčné lásky a věrnosti?” „Ale, synu, proč ne.” Kněz se podívá na peníze, sbalí je a …

„Ne, tvoje ploché nohy mi nevadí,” oznamuje dívce přítel na odchodu, „ale ten tvůj plochej hrudník mě štve!”

Blanka si pozvala na návštěvu svého snoubence a upozorňuje ho: „Víš, musím tě upozornit, děda je trochu staromódní.” Snoubenec si starce nedůvěřivě prohlédne a namítne: „No dobře, ale nosit na ruce kukačkové hodinky?”

„Slečno, čím bych mohl narušit slupku vašeho kamenného srdce?” „Zkuste diamant.”

Petra píše dopis svému příteli a nemá zrovna po ruce žádnou obálku, tak prosí kamarádku: „Magdo, nemohla bys mi půjčit nějakou obálku?” „To bych strašně ráda, ale mám už jenom letecké,” omlouvá se kamarádka. „To nevadí, on je letec!”