Mládenec: „Ty ale máš pěknou blůzku.” Dívka: „A představ si, že pod ní vůbec nic nemám.” Mládenec: „Neboj, časem vyrostou!”

Matka se ptá dcery: „Co je zač ten tvůj nový přítel? Je to řádný člověk?” „Samozřejmě, mami, je moc šetrný, nekouří, nepije. Má moc milou ženu a tři způsobné děti…”

Na svatbě se sešlo mnoho hostí. Novomanželka se směje, tancuje, občas i něco dobrého vypije. „Ty máš plakat, a ne si takhle vyhazovat z kopýtka,” napomíná ji teta. „Proč já, ať pláče ten, co si mě vzal!” zní sebekritická odpověď.

„Umyl bys mi, prosím tě, záda?” „A proč?” „Myslela jsem… No víš, co se říká… Co se škádlívá, to se rádo mývá.”

Uctivý seladón na promenádě: „Těší mě, že vás konečně osobně poznávám, milostivá paní. Já totiž velice dobře znám vašeho pana bratra. Pokud se nemýlím, vy jste dvojčata.” Milostivá paní: „Bývali jsme, pane rado, jako děti jsme bývali. Teď už jsem dávno o deset let mladší.”

Po ulici jde hnusná tlustá škeble a zastaví ji známý lichotník Standa Vomáčka. „Jste tak krásná,” začne jako vždycky, „vypadáte nejvýš na pětadvacet.” „Ty drzoune,” rozčílí se to ztělesnění ošklivosti, „mně je devatenáct!”

Přišel chlap k doktorovi, že je asi homosexuál. „A je ještě někdo ve vaší rodině homosexuál?” „Můj bratr je homosexuál, můj otec je homosexuál a můj děda byl taky homosexuál.” „Jéžišmarjá, je v tý vaší rodině taky někdo na holky?” „Ale jo, moje sestra!”

Připlave na ostrov trosečník a hned se k němu řítí jiný a volá: „No, to je báječné, že jsi tady. Jsem tu sám se šesti ženskými. Je to hrozné, jenom v neděli mám volno.” Nový společník se sladce usměje: „Nedělička nebude!”

Při tanci říká žena významně svému partnerovi: „Cítím se tak strašně opuštená. Manžel odjel na dva měsíce do Londýna.” On na to: „A mohla byste mi schovat známky, jestli vám bude psát?”

„Olinko, nechceš do kina?” „Ano.” „A nebude tvůj přítel proti?” „Nemám přítele. Můj manžel ho zabil.”