Pařížskému Klubu zoufalých starých mládenců zaslala jistá dáma fotografii s nabídkou seznámení. Foto jí bylo vráceno se stručnou poznámkou: „Tak zoufalí ještě nejsme.”

Otec uprostřed noci k budoucímu zeťovi: „Milý hochu, dohodli jsme se, že mi dceru přivedete ještě před půlnocí. Teď jsou čtyři hodiny ráno a navíc ani ta dáma není moje dcera!”

„Miláčku, než si mne vezmeš, chtěla bych se ti vyznat z některých svých hříchů.” „Ale to není třeba, vždyť ses mi z nich vyzpovídala před týdnem.” „To ano, ale teď bych ráda probrala ten minulý týden!”

Z obřadní síně: „Důrazně žádám pana Starablažku a slečnu Semtelovou, aby se už konečně dohodli na společném příjmení!”

Na lavičku v parku padá soumrak a on začíná být důvěrnější a náruživější. „Ne, ne,” brání se ona, „co si to dovoluješ? To přece nesmíš… Když toho ihned, ale ihned nenecháš, tak začnu volat o pomoc. Co vlastně ode mne chceš…?” Přivine ji k sobě, umlčí polibkem a šeptne: „Ale, …

„Alenko, podívej, padá hvězda, hned si něco přej!” „Přeji si, aby sis mne vzal za ženu.” „A hele – ona zase odletěla zpátky!”

Dva na procházce. On: „Drahá, snaž se vypadat šťastně. Ta žena, co nám jde naproti, je moje bývalá manželka.”

„Proč jsi zrušil svoje zasnoubení?” „Ale, šel jsem na nedělní oběd a viděl jsem ji, jak práší koberce!”

„Včera jsem se v divadle seznámil s parádní dívkou. Dala mi své číslo. A ty?” „Coby – vybral jsem v šatně její plášť a utekl jsem.”

Mladá dívka k matce: „Já toho Pepu za manžela nechci. Je zrzavý!” „Tu chvíli to vydržíš, on z tebe brzy zešediví!”